Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/63

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


Ivane carovici: já se udělám krásnou královnou Helenou a ty mě zaveď k caru Afronovi a vezmi koně zlatohřivého; on mě bude míti za skutečnou královnu. A když sedneš na koně zlatohřivého a ujedeš daleko, tehdy poprosím cara Afrona, aby mě pustil na procházku do širého pole; a jak mě pustí s chůvami a se všemi dvorskými bojaryněmi a já s nimi budu v širém poli, tehdy na mě vzpomeň — a já budu opět u tebe. Šerý vlk promluvil tato slova, udeřil sebou o syrou zemi a stal se krásnou královnou Helenou, tak že nebylo možná poznati, že by to ona nebyla. Ivan carovic vzal šerého vlka, šel do paláce k caru Afronovi a krásné královně Heleně kázal čekati za městem. Když Ivan carovic přišel k caru Afronovi s domnělou Helenou Krásnou, car se velmi zradoval v srdci svém, že dostal takový poklad, jakého si už dávno přál. Přijal nepravou královnu a koně zlatohřivého odevzdal Ivanu carovici. Ivan carovic sedl na toho koně a vyjel za město; posadil s sebou Helenu Krásnou a jel cestou k říši cara Dolmata. Šerý vlk bydlí u cara Afrona den, druhý i třetí místo krásné královny Heleny a čtvrtého dne přišel k caru Afronu prositi, aby ho pustil projíti se do širého pole, aby si rozehnal zármutek. Promluví k němu car Afron: „Ach, krásná moje královno Heleno, pro tebe všecko učiním, pustím tě do širého pole na procházku.“ Hned přikázal chůvám a všem dvorským bojaryním jíti s krásnou královnou do širého pole na procházku.

Ivan carovic jel cestou s Helenou Krásnou, rozmlouval s ní a zapomněl na šerého vlka; a potom si vzpomněl: „Ach, kde je můj šerý vlk?“ Kde se vezme tu se vezme - najednou stanul před Ivanem carovicem a řekl mu: „Posaď se, Ivane carovici, na mne na šerého vlka a krásná královna nechť jede na koni zlatohřivém.“ Ivan carovic sedl na šerého vlka i jeli do říše cara Dolmata. Jeli, dlouho-li krátko-li, i přijevše k té říši, zastavili se tři vrsty od města. Ivan carovic začal prositi šerého vlka: „Slyš, příteli můj milý, šerý vlče! posloužils mi mnoho služeb, posluž mi ještě poslední; služba tvá bude taková: nemůžeš-li se obrátiti v koně zlatohřivého