Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/46

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


se bratru smrt přihodila; v takovém neštěstí pojede mrtvého vyhledati. Rozjeli se dobří mládci na různě strany. Ten co vpravo koně pustil, dosáhl slavného carství. V tomto carství byl car s cařicí, měli dceru Nastasji Krásnou. Uviděl car Ivana vojenského syna, zamiloval si ho pro smělost bohatýrskou a nerozmýšleje se dlouho dal mu dceru za ženu, nazval ho Ivanem carovicem a kázal mu vládnouti celým carstvím. Žije Ivan carovic v radosti, libuje si svou ženu, dává carstvu pořádek a baví se lovem na zvěř. Jednou počal se na lov sbírati, klade na koně pochvy a našel v sedle zašité dva měchýřky s hojivou a živou vodou; podíval se na ty měchýřky a položil opět do sedla: třeba, myslí si, schovati je; nyní není čas — však se zhodí.

A bratr jeho Ivan vojenský syn, co jel levou cestou, jel den i noc bez ustání; minul měsíc, druhý a třetí, tu přijel do neznámého mocnářství — přímo do stoličného města. V tom mocnářství byl veliký zármutek; domy byly černým suknem pokryté, lidé se potáceli jako ospalí. Najal si chudičký příbytek u chudé stařenky a počal se jí vyptávati: pověz, stařenko, proč se ve vašem mocnářství všecken lid tak zkormoutil a proč jsou všecky domy černým suknem zavěšeny ? — Ach dobrý mládče! veliké hoře nás zachvátilo: každý den vychází ze siného moře, zza šerého kamene dvanáctihlavá saň a pojídá najednou po člověku; nyní přišla řada na cara… Má tři krásné carovny; právě vezli starší k moři sani na snědení. Ivan vojenský syn sedl na koně a jel k sinému moři, k šerému kamenu; na břehu stojí krásná carovna — na železném řetěze přikovaná. Uviděla hrdinu a praví k němu: Jdi odsud, dobrý mládče! Brzo přijde sem dvanáctihlava saň; já zhynu, ale i ty nemineš smrti, sní tě lítá saň! — Neboj se, krásná dívko, snad se udáví. Přistoupil k ní Ivan vojenský syn, uchvatil řetěz bohatýrskou rukou a roztrhl na drobné kousky jako shnilý provázek; potom lehl krásné dívce na klín: pohledej mně ve hlavě; ne tak v hlavě hledej jako na moře hlídej; jakmile vzejde mračno, zahučí vítr, moře se rozhoupá — tu mě mládce ihned probuď. Krásná dívka poslechla; ne tak v hlavě hledá,