Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/45

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


si koupiti po šavličce, ale není takových, které by se nám hodily. Zlá věc! abych vám daroval po šavličce! Ach, dědečku, když daruješ, budeme se za tebe věčně Bohu modliti. Stařeček přivedl je k veliké hoře, otevřel litinové dvéře a vynesl dvě bohatýrské šavle. Vzali šavle, poděkovali stařečkovi i zaradovali se. Přicházejí domů, matka se táže: co, dětičky, koupili jste si po šavličce? Nekoupili, darmo jsme dostali. Kam jste je děli? — Vedle chaloupky postavili. Hleďte, by je někdo neodnesl. — Ne, maminko, těch nikdo neodnese, ba ani neodveze. Matka vyšla na dvůr, pohledla — dvě šavle těžké, bohatýrské jsou k stěně přistaveny, jedva se chaloupka drží. Zalila se slzami a praví: Synkové, věru, vy nejste moji živitelé. Nazejtří ráno Ivani vojenské děti osedlali své dobré koně, vzali své šavle bohatyrské, přicházejí do jizby, modlí se Bohu, loučí se s rodnou matkou: Požehnej nám, maminko, na dalekou cestu. — Buď nad vámi, dítky, moje stálé mateřské požehnání! Jeďte s Bohem, sebe ukažte, na lidi se podívejte; nadarmo nikomu neubližujte a zlým nepřátelům neustupujte. — Neboj se, maminko, my máme takové pořekadlo: jedu — nadám se, dojedu — nedám se! Sedli dobří mládci na koně a jeli. Blízko či daleko, dlouho či krátko, pohádka se rychle povídá, dílo se pomalu dělá, přijíždějí na rozcestí i stojí tam dva sloupy. Na jednom sloupě je napsáno: kdo vpravo pojede, ten carem bude; na druhém sloupě je napsáno: kdo vlevo pojede, ten zabit bude. Zastavili se bratři, přečetli nápisy a zamyslili se: kam má kdo jeti? pustí-li se oba pravou cestou, nebude čest ani chvála bohatýrské jich síle, mládecké smělosti; jeden pojede vlevo — nikomu se nechce umříti. Není pomoci, praví jeden z bratrů druhému: bratře, já jsem silnější než ty; pojedu na levo a podívám se, z čeho by mně smrt přijíti mohla. Ty jeď na pravo: dá snad Bůh — staneš se carem. Počali se loučiti, dali druh druha po šátečku, a učinili takovou úmluvu: každý pojede svou cestou, po cestě bude sloupy stavěti, na těch sloupech bude o sobě psáti na vědomí a vědění, každé rano utře si líce bratrovým šátkem: jestli se na šátku okáže krev, znamená, že