Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/44

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


deckým hvizdem — hřebci přiběhli a stanuli na místě jako vkopaní. Tu dali na ně dobří mládci řetězy železné, přivedli je k sloupům dubovým a přikovali co nejpevněji. Učinili to a šli domů. Jdou cestou a naproti nim šedý stařeček; pozapomněli, co matka kázala, i šli mimo nepozdravivše, a teprv potom jeden si náhle vzpomněl: ach, bratře, co jsme my to udělali? stařečka jsme nepozdravili; dohoňme ho a pozdravme. Dohnali stařečka, smekli čepičky, klanějí se do pásu a praví: odpusť nám, dědečku! že jsme šli mimo nepozdravivše. Maminka nám přísně přikazovala: koho bychom koli na cestě potkali, každému vzdáti čest! — Bůh vám zaplať, dobří mládci! kam Vás Bůh nosí? Šli jsme do města na trh, chtěli jsme si koupiti po dobrém koni, ale není takových, které by se nám hodily. — Jak, neměl bych vám dáti po koníku? Ach dědečku, dáš-li, budeme se za tebe věčně Bohu modliti. — Nu, pojďme! Přivedl je stařeček k veliké hoře, otvírá litinové dvéře a vyvádí bohatýrské koně: tu máte koně, dobří mládci! jděte s Bohem, bývejte zdraví! Oni poděkovali, sedli na koně a jeli domů; přijeli na dvůr, přivázali koně k sloupu a vešli do jizby. Matka se počala vyptávati; co dětičky, koupili jste si po koníku? — Nekoupili, ale darem dostali. Kam jste je děli? — Vedle chaloupky postavili. Ach dětičky, podívejte se, aby je někdo neodvedl. — Ne, maminko, to nejsou takové koně, neodvedeš jich, k nim ani přistoupiti nelze. Matka vyšla, podívala se na bohatýrské koně a zalila se slzami: synkové, věru, vy nejste moji živitelé. Nazejtří prosí synové matku: pusť nás do města, koupíme si po šavličce. — Jděte, děti! Oni se sebrali, šli do kovárny; přicházejí k mistrovi: udělej nám, povídají, po šavličce. — Nač dělati? mám hotové; beřte, kolik vám libo! Ne, bratře! my potřebujeme takové šavle, aby vážily po třech stech pudů. — Ech, co vám napadá! kdo pak bude takovou mašinou zacházeti; ani výhně takové na celém světě nenajdeš. Nebylo pomoci — dobří mládci šli domů a svěsili hlavy, a naproti nim nahodil se opět týž stařeček. Buďte zdravi, mladí jinoši! — Buď zdráv, dědečku! Kam jste šli? — Do města, do kovárny; chtěli jsme