ale nyní patrně nespravímc nic. — Hej ty, ozval se sedlák s otýpkou dříví, a na mne jsi zapomněl? Zpomeň si, že jsem mistr v takovém umění a neboj se. Přišel sluha, zvěstoval hlupákovi carský rozkaz: chceš-li míti carovnu za ženu, postav na zejtřek celý pluk vojska. — Dobře, učiním; jenom kdyby se car i potom zdráhal, dobudu všecko jeho carstvo a násilím vezmu carovnu. V noci vyšel společník hlupákův na pole, vynesl otýpku dříví a počal je rozhazovati na různé strany — ihned objevilo se nesčíslné vojsko, koňské, pěší i s děly. To uviděl ráno car a polekal se nyní on; rychle poslal hlupákovi drahé ozdoby a šaty, pozval ho do paláce, aby se s carevnou oddal. Hlupák přístrojil se v ty drahé ozdoby, udělal se takovým jonákem, že nelze ani vypověděti. Přišel k carovi, oddal se s carovnou, dostal veliké věno a stal se rozumným a vtipným. Car s cařicí si ho oblíbili, a carovna ho milovala nade všecko.
15. Sedm Semenů (Šimonů).
Jeden sedlák měl sedm synů, sedm Semenů — jeden větší jonák než druhý, ale byli takoví lenoši, zahaleči — že bys jich na celém světě nenašel. Nedělali nic. Otec se s nimi mučil, mučil, i zavezl je k carovi; přiváží je a odevzdává do carské služby. Car mu poděkoval za takové jonáky a otázal se, co umějí dělati. Zeptejte se jich samých, vaše carské veličenstvo! Car zavolal napřed velkého Semena, otázal se: co umíš dělati? - Krásti, vaše carské veličenstvo. Dobře; takového člověka na čas potřebuju. Zavolal druhého: a co ty? — Já umím kovati všelijaké drahé věci. I takového člověka potřebuju. Zavolal třetího Semena, táže se: a co umíš dělati ty? — Já umím stříleti v letu ptáky, vaše carské veličenstvo. Dobře. Táže se čtvrtého: a co ty? — Když střelec postřelí ptáka, plavu po něm jako pes a přinesu ho. Dobře! praví car. A čemu ty rozumíš? otázal se pátého. — Ja se budu dívati s vysokého místa do všech království a povím, co se kde děje. Dobře, dobře! Otázal se šestého. Já umím dělati koráby; jenom
