ťuk, ťuk — a koráb je hotov. Dobře; a co umíš ty? otázal se sedmého. Já umím lidi léčiti. — Dobře.
Car je propustil. Jednou napadlo carovi zeptati se jednoho Semena: Podívej se, Semene, kde se co děje. Semen zalezl kamsi navrch, podíval se po stranách a řekl: Tuhle děje se toto, tam to. Později to srovnali s novinami — zrovna tak! Minulo opět mnoho času; caru napadlo pojati jednu carovnu: jak ji dostati? neví, nemá koho poslati. I vzpomněl si na sedm Semenův, svolal je, dal jim službu, aby mu přivedli carovnu; dal jim koliksi vojska. Semeni se sebrali, sami mistři — ťuk a ťuk a udělali koráb, sedli a letěli. Přiletují k tomu carstvu, kde byla nevěsta-carovna. Jeden pohleděl s vysoké žerdě, řekl, že je carovna nyní sama — ukrásti možná; druhý skoval jakési velmi drahé věci i šli je se zlodějem prodávati; jenom došli, zloděj už ukradl carovnu. Uťali kotvy a pluli. Carovna vidí, že ji vezou, proměnila se v bílou labuť i letěla s korábu. Střelec se nelekl, uchopil ručnici, střelil a trefil ji do levého křídla; místo psa vrhl se druhý Semen do vody, chytil labuť na moři a přinesl na koráb. Labuť proměnila se opět v carovnu, jenom levou ruku měla postřelenou. Mají svého lékaře, ihned vyléčil carovně ruku. Přijeli k svému carství zdrávi, šťastni, vystřelili z děla. Car uslyšel a zapomněl už na Semeny — myslí, co za koráb tam přišel? Jděte, praví, sběhněte, podívejte se tam. Kdosi sběhl či zajel; jakmile oznámili carovi o sedmi Semenech spolu s carskou nevěstou, zaradoval se pracím Semenů, přikázal je slavně uvítati, s dělovou střelbou, s bubnováním. Jenom carovna nevdala se za cara; byl už starý. Tázal se jí, koho chce. Carovna praví: toho, kdo mě ukradl. — A zloděj Semen byl hodný chlapík, zalíbil se carovně. Car nemluvě už ani slova kázal je oddati; potom šel na odpočinek, Semena ustanovil na svém místě a bratry jeho udělal všecky velikými bojary.
Zapsána v permské gub., šadrinském okruhu od říšského sedláka A. Zyrjanova.
