Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/32

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


prosbě. Tu krásné královny vyšly do zahrady procházeti se, spatřily červené slunečko a kvítí, a nesmírně se zaradovaly, že je jim volný jasný svět; běhají po zahradě, baví se, každou trávkou se těší, když najednou uchvátil je bujný vichr a odnesl vysoko daleko — Bůh ví kam. Chůvy se polekaly a běžely ku králi oznámiti to. Král ihned rozeslal na vše strany své věrné sluhy: kdo jim přijde na stopu, tomu slíbil dáti velikou odměnu. Sluhové jezdili, jezdili, ničeho nevyjezdili, s čím odejeli, s tím se navrátili. Král svolal svou velikou radu, jal se moudrých bojarů dotazovati: netroufá-li si někdo najíti dcery jeho: kdo to učiní, tomu dá kteroukoli královnu za ženu a přidá mu bohatě věno. Otázal se jednou — bojaři mlčí, po druhé — neozývají se, po třetí — nikdo půl slova! Zalil se král horkými slzami: Nemám patrně ani přátel ani ochranců; i kázal po všem království provolati: Nenajde-li se kdo na takovou věc z prostých lidí? V touž dobu žila v jedné vesnici chudá vdova a měla tři syny; všichni se narodili jednu noc, nejstarší s večera, prostřední o půlnoci a nejmenší při jitřence i nazvali je proto: Večerka, Půlnocka a Zorka. Když došlo k nim královské vyhlášení, vzali ihned od matky požehnání, sebrali se na cestu a jeli do sídelního města. Přijeli ku králi, poklonili se mu nízko a pravili: Buď zdráv mnohá léta, králi, nepřišli jsme k tobě hodovat, ale posloužit. Dovol nám jeti a tvé královny vyhledati. — Mnohá léta vám, dobří mládci! Jak vás jménem nazývají? My jsme tři bratři: Zorka, Večerka a Půlnocka. — Co vám mám dáti na cestu? Nám, pane, není ničeho třeba; jenom neopouštěj naší matičky, pečuj o ni v chudobě a v starosti. Král vzal stařenu do paláce a kázal jí dávati stravu se svého stolu, odívati a obouvati ze svých skladů. Vypravili se dobří mládci na cestu; jedou měsíc, druhý a třetí, zajeli na širou a pustou step. Za tou stepí byl hustý les a u samého lesa stojí chaloupka. Zatloukli na okénko — nikdo se neozývá, vešli do dveří — ale v chaloupce není nikoho. Nu, bratři! Zůstaňme tu nějaký čas, odpočněme si z cesty. Rozstrojili se, pomodlili se Bohu a lehli. Ráno povídá menší