bratr Zorka staršímu bratru Večerce: My dva půjdeme na hon a ty zůstaň doma a přichystej nám oběd. Starší bratr byl srozuměn. Vedle té chaloupky byl chlívek plný ovec. Nerozmýšleje se dlouho, vzal co nejlepšího berana, zabil, vyčistila upekl k obědu. Přichystal všecko, jak třeba, a lehl na lávku odpočinout si. Najednou zaklepalo, zabuchalo — otevřely se, dvéře i vešel stařeček sám s nehet, brada s loket, pohlédl zlobivě i zvolal na Večerka: Jak jsi se opovážil v mém domě hospodařiti, jak jsi se opovážíl mého berana zabiti? Odpovídá Večerka: Napřed vyrosť, vždyt tě ani neviděti! Stařeček s nehet ještě více se rozzlobil: Jsem malý, ale zralý! Vzal krajíc chleba a počal ho bíti do hlavy; pobil ho do polosmrti, sotva živého nechal a hodil pod lavici; potom snědl upečeného berana a odešel do lesa. Večerka obvázal hlavu hadříkem, leží a vzdychá. Vrátili se bratři, dotazují se: Co se s tebou stalo? — Ech, bratři! Zatopil jsem v peci a od velikého horka rozbolela mně hlava — povaloval jsem se celý den jako bez sebe, nemohl jsem ani vařiti ani péci. Druhý den šli Zorka s Večerkou na hon a Půlnocku nechali doma: ať prý přístroji oběd. Půlnocka rozdělal oheň, vybral nejtučnějšího berana, zabil ho, postavildo peci; když to popravil, lehl na lavku. Najednou zaklepalo, zabuchalo — vešel stařeček sám s nehet, brada s loket i jal se ho bíti, div ho neutloukl. Snědl pečeného berana a odešel do lesa. Půlnocka zavázal si šátkem hlavu, leží pod lávkou a vzdychá. Vrátili se bratři: Co je ti? táže se Zorka. Hlava mně od horka rozbolela, bratři, nepřichystal jsem vám oběda. Třetí den šli na lov starší bratři a Zorka zůstal doma. Vybral co nejlepšího berana, zabil, vyčistil a upekl. Popraviv to lehl na lávku. Najednou zaklepalo, zabuchalo — jde na dvůr stařeček sám s nehet, brada s loket, na hlavě vleče celý stoh sena a v rukou nese velikou káď vody. Postavil káď s vodou, rozházel seno po dvoře a jal se počítati ovce. Vidí, opět nedostává se jednoho berana. Rozzlobil se, běžel do chaloupky, vrhl se na Zorku a silně ho udeřil do hlavy. Zorka vyskočil, uchvátil stařečka za dlouhou bradu a jak ho tahá, tak ho
Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/33
Vzhled