za nimi. Prosí kováře: Udělej mně velikou palici. Kovář udělal mu palici. Kulihrášek vzal palici, zaplatil a šel. Jde a jde — tu pase skoták stádo. Pozdravili se. Skoták se ho ptá: Kam jdeš? — Ku draku — vzít mu sestru. Sněz u mne největšího vola, tak ji vezmeš. Snědl, poděkoval a šel. Jde a jde — tu ovčák pase ovečky. Kulihrášek se s ním pozdravil. Pastucha se táže: Kam jdeš? On praví: Ku draku — vzít mu sestru. — Sněz u mne největšího berana, tak ji vezmeš. Snědl, poděkoval a šel. Jde a jde — tu sviňák pase svině. Kulihrášek pozdravil se s ním. Sviňák se ho táže: Kam jdeš? — Ku draku — vzít mu sestru. Sněz u mne největšího kance, pak ji vezmeš. Snědl, poděkoval a šel. Jde a jde — tu stojí dům drakův a sestra nabírá ze studně vody. Vítej sestro! praví Kulihrášek. Ona jemu: Jaký jsi mně bratr? On praví: Uvidíš, jaký jsem tobě bratr. V tom vychází drak: A vítej nám! povídá. Proč jsi přišel? — Pro sestru a pro bratry. Sněz dvanáct volů, dvanáct beranů a dvanáct kanců. Vzal všecko a pojedl. Drak praví: chlapík!… nu, budeme-li se nyní bíti či se smíříme? — Budeme se bíti! Já se s tebou smířiti nechci. Vtom Kulihrášek dal draku palicí, že drak po kolena do země se zaryl; udeřil po druhé a zabil draka. Potom vzal draka a posekal ho. Bratry vysvobodil zpod kamene, sebral je i sestru a šel domů. Otec i matka byli rádi.
Podal M. A. Maksimovič
13. Zorka, Večerka a Půlnocka.
V jedné zemi byl král a měl tři dcery krásy nevídané. Král ostříhal jich více než oka svého, vystavěl podzemní paláce a posadil je tam jako ptáčky do klece, aby ani bujní větrové na ně neváli, ani červené slunečko paprskem jich nepálilo. Jednou četli královny v jakési knize, že je divný jasný svět, a když přišel král navštívit je, počaly ho hned se slzami prositi: Pane, ty náš tatíčku! vypusť nás na jasný svět podívat se, v zelené zahradě projíti se. Král jim to vymlouval, ale ony nechtěly ani slyšeti. Čím více jim to vymlouval, tím více na něho doléhaly. Nebylo pomoci, král svolil k jich neústupné
