Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/163

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


Přichází a ťuk ji sekerou. Stromek se taže: „Čeho je ti třeba?“ — „Zaplať Pán Bůh, matičko za všecko, a kdybych jenom nemusil před pánem čepici mačkati a kdybych mohl sám býti pánem.“ — „Co s tebou počnu? Jdi domů. Všecko se stane.“ Ještě nebyl doma, už přijel gubernator, přivezl od krále list: „Budiž šlechticem.“ Pěkně je býti šlechticem; počal dávati hostiny a bankety. „Dobře je býti šlechticem; ale člověk je přece bez úřadu. Nemohl bych dostati úřad?“ Pomluvili, poradili se, on šel k Lipce a ťuk ji sekerou. — „Čeho je ti třeba, sedláčku?“ — „Zaplať Bůh za všecko, matičko. Ale nemohl-li bych míti úřad?“ — „Nu, jdi domů!“ Ještě nepřišel domů, už přichází královský list: Propůjčuje se mu úřad. „Dobře je býti úředníkem: ale člověk je přece pod mocí gubernatora. Nemohl bych sám býti guhemátorem?“ Poradil se se ženou, šel do lesa k očarované Lipce.

Přichází k Lipce a ťuk ji sekerou. Ona povídá: „Čeho je ti třeba, sedláčku? Čím nejsi spokojen? — „Bůh ti zaplať, matičko, za všecko; ale nemohl-li bych sám býti gubernátorem a míti bohatou dědinu“ - .To je těžko udělat. Ale co si s tebou počnu? Jdi domů.“ Chalupník nebyl ještě doma, když přišel list: Chalupník budiž gubernátorem a měj dědinu. Přivykl býti gubernátorem, jakoby nebyl sedlákem. Dobře je býti gubernátorem, ale přece jsem pod mocí královou!“ Rozvážil a šel k očarovanému stromku Lipce.

Přichází a ťuk ji sekerou. Stromek se táže: „Čeho je ti třeba?“ — „Všecko je dobře; děkuju ti za všecko; ale nemohl-li bych sám býti králem?“ — Lipka ho počala přemlouvati: „Nerozumo, čeho si žádáš? Považ, cos byl a čím jsi nyni! Z chalupníka jsi vzácným pánem a všecko; ale car je od Boha zvolen.“ — Lipka ho všelijak přemlouvala, aby si více nežádal, sice že přijde o všecko. Chalupník stál na svém, doléhal aby ho udělala carem. A Lipka mu řekla: „Toho nelze učiniti a nebude; pozbudeš i poslední.“ Ale chalupník vede pořád svou a Lipka povídá: „Buď medvědem a žena medvědicí!“ I stal se medvědem a ona medvědicí. Tak povstali medvědi.“