Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/164

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


Vnuk se táže: „Dědečku, je-li pak to pravda?“ — „Ovšem, to je pohádka; co není možné, toho nežádej; buď málem spokojen. Mnoho-li žádáš, pozbudeš co máš.“

Z moskovské gub.


40. O hloupém Ivánkovi.[1]

V jedné dědině byl sedlák a měl tři syny; dva byli rozumní a třetí hlupák. A když byl jejich otec tuze starý, zavolal k sobě všecky tři syny a řekl jim: „Milé děti, cítím, že nebudu dlouho živ; až umru, udělejte mně poslední radost, hlídejte každý z vás jednu noc na mém hrobě: nejstarší syn první noc, prostřední druhou a nejmladší poslední noc.“ Děti slíbíly vyplniti jeho rozkaz. Brzo potom umřel otec a děti ho pochovaly jak náleží. Potom přišla první noc, a nejstarší bratr měl jíti na otcův hrob hlídat. Ale že byl ženatý, povídá ženě: Dej hlupákovi piroh, tak on půjde za mne hlídat k tatínkovi na hrob.“ Švakrová ho ihned zavolala: „Tu máš piroh, jdi a hlídej na hrobě za mého muže.“ Hlupák vzal od švakrové piroh a položiv klacek na rameno šel k tatínkovi na hrob. Jak přišel a nějaký čas seděl, uviděl potom, že otec jeho z hrobu vstává i povídal: „Nač vstáváš, tatínku?“ Otec se ho optal: „Kdo přišel hlídat?“ Hlupák odpověděl: „Já, tatínku, tvůj syn hlupák.“ Tehdy řekl otec: „Nu, hlupáku, když jsi přišel ke mně hlídat, dám ti za to dar.“ Potom stařec hvizdnul, vřísknul jonáckým křikem, bohatýrským hvizdem: „Sivko, hnědko, prorocká ryzko! staniž přede mnou, jak list před travou!“ Kůň běží, zem se třese, z uší se valí kouř a z nozder plamen plápolá. Jak kůň přiběhl, zastavil ae před starcem jako vkopaný, a stařec řekl: „Tu máš koně, milý synu, užívej bo do smrti.“ Potom ukázal hlupákovi všecko odění jako kopí, válečnou palici a meč kalenec. Hlupák vida takoveho krásného koně poděkoval otci svému. Potom lehl stařec opět do hrobu a hlupák proseděl na jeho hrobě

  1. Skrácený překlad této pohádky viz u Erbena: Vybrané báje a pověsti národní.