jsem sám slýchal od starých lidí. Staří lidé vykládali: Kdysi bývali medvědi takoví lidé, jako my pravoslavní křesťané. V jedné dědině býval jeden chalupník. Měl chalupu na sbor; neměl koníka; o krávě ani pomyšleni; ani dříví neměli. Přišla zima a v netopené jizbě je chladno. Chalupník vzal sekeru a šel do lesa. I padl mu do oka očarovaný stromek Lipka. Udeřil do ní sekerou a počal ji sekati. A Lipka promluvila člověčím hlasem: „Co chceš, všeho tobě dám. Nemáš-li bohatství, nemáš-li ženy, všeho ti dám.“ Sedlák povídá: „Dobře, kdybys mě, matičko, udělala bohatším než jsou všichni ostatní sedláci; ale tak nemám ani kravky, ani koníčka a chalupa na sboření!“ — Lipka řekla: „Jdi domů! Všeho se ti dostane!“ Sedlák jde: má nový dům; ploty z desek; koně takové, že by jen jen letěly, a sýpka plná obilí. Chalupník měl jenom jeden nedostatek, že měl nepěknou ženu. Co je dělat? „Půjdu k matičce Lipce!“ Vzal sekeru a šel do lesa.
Přichází do lesa k Lipce a ťuk ji sekerou. „Čeho je ti třeba?“ — Matičko Lipko! jiní lidé mají ženy jako ženy, ale já mam takovou nepěknou. Učiň mi tu službu, dej mně pěknou ženu.“ — Lipka řekla: „Jdi domů!“ chalupník jde; žena ho víta, taková pěkná, krev a mléko; a na komoře je plno všeho statku. Chalupník žije s mladou ženou a myslí: „Dobře se nám vede bohatým, ale jsme přece pod vrchností! Nemohl bych sám býti nějakým představeným?“ Poradil se se ženou. Šel opět k očarované Lipce.
Přichází do lesa, ťuk do ní sekerou. Lipka se táže: „Čeho je ti třeba, sedláčku?' — „Tohle, matičko Lipko! Dobře je nám bohatým; ale jsme přece pod vrchností: nemohl bych sám býti starostou?“ — „Dobře, jdi domů; všecko se ti stane.“ Sotva došel chalupník domů, už je u něho list: „Chalupník budiž starostou.“ Chalupník si navykl býti starostou a myslí si: „Dobře je býti starostou, ale člověk má přece nad sebou pána. Nemohl-li bych sám býti pánem?“ Promluvil s ženou, poradil se a šel zase k stromku k Lipce.
