„Sbírejte se všichni knížata a bojaři a silní mohutní bohatýři a všecky rekyně smělé ku knížeti do světlého paláce na hostinu — poslechnout jeho rozumných řečí a pohledět v jeho oči jasné. Jako silný dub mezi tenkými kři jalovcovými, jenž se vrcholem do nebe vypíná, tak stojí kníže mezi svými knížaty a bojary. Nezatroubila zlatá trubka, Zadonský kníže Dmitrij Ivanovic jal se mluviti: „Vojíni moji milí! Nepozval jsem vás na popíjení, ne na radostné hodování jste se ke mně sebrali; přišli jste ke mně pro žalostnou zprávu: Mamaj bezbožný, pes smrdutý, se všemi svými ordami nekřtěnými táhne vojensky na svatou Rus; bude nám od Mamaje psa vypiti hořkou číši! Pojďme, moji milí vojíni, k moři oceánu, připravme lehké loďky a běžme z moře oceánu do moře Chvalynského k soloveckým divotvorcům; tam se zavřeme a Mamaj bezbožný, pes smrdutý nebude nám moci nic vzíti; jinak nás zajme, oči vyloupe a vydá nás na krutou smrt!“ Odpovídají knížata a bojaři, sklopivše hlavy; „Zadonský kníže Dmitriji Ivanovici! jedno slunečko valí se po nebi — jeden kníže panuje nad Rusí pravoslavnou; nepřišli jsme se protivit tvému slovu silnému; dovol nám promluviti, jak si poradíme s Mamajem bezbožným, psem smrdutým. Zadonský kníže Dmitriji Ivanovici! Pojďme na moře oceán, stesejme lehké loďky, třísky smetejme do moře oceánu, seberme veliké vojsko a bijme se s Mamajem bezbožným, psem smrdutým, do poslední krůpěje krve — a obdržíme vítězství nad Mamajem bezbožným.“
Zadonský kníže Dmitrij Ivanovic vydal tuhé rozkazy, aby sbírali vojsko veliké po městech s předměstími, po dědinách se samotami a po všech dalekých osadách, aby doma zůstavili jenom slepé a chromé, a malé děti nedorostky jim na opatrování. Sebrali se všech konců Rusi pravoslavné veliké vojsko, postavili sílu za Moskvou bělokamennou, rozložili sílu podle losů: Semenu Tupikovi, Ivanu Kvašninovi, ruskému poslu Zachariji Ťutrinovi a sedmi bratrům Bělozercům. Táhla síla na pole na Kulikovo. Na poli na Kulikově počali radu bráti, jak by vojsko spočítali. Ruský posel Zacharij Ťutrin sedl na
