svého dobrého koně, objížděl okolo vojska tři dni a tři hodiny — nemohl vojsko spočítati. Rozdělil tu nesmírnou sílu na tři pluky: první pluk vzal Zadonský kníže Dmitrij Ivanovic, druhý — ruský posel Zacharij Ťutrin, třetí pluk vzali Semen Tupik, Ivan Kvašnin a sedm bratrů Bělozerců. Počali metati losy, kdo půjde první na nečisté Tatary. První los padl na ruského posla Zacharije Ťutrina s rousnáči, bradáči, s donskými kozáky druhý padl na Semena Tupika, Ivana Kvašnina a sedm bratrů Bělozerců; třetí los padl na knížete Zadonskěho Dmitrije Ivanovice.
Tehdy uslyšel švédský král o veliké bitvě, sebral vojska čtyrycet tisíc: „Pojďte, vojíni moji milí, na pole na Kulikovo, postavte se, moji vojíni, na pahorky na vysoké: Jestli Zadonský kníže Dmitrij Ivanovic bude přemáhati Mamaje bezbožného, přidejte se k Dmitriji Ivanovici; bude-li Mamaj bezbožný přemáhati Dmitrije Ivanovice — přidejte se k Mamaji.“ Turecký král uslyšel o veliké bitvě, rozkázal sebrati vojska čtyrycet tisíc a poslal je na pole na Kulikovo a přikazuje: „Vojíni moji milí! které vojsko bude slabší, k tomu se přidejte!“
Srazilo se vojsko mohutně na poli na Kulikově na bitvu krvavou; na předku stál ruský posel Zacharij Ťutrin s rousnáči, bradáči, donskými kozaky. Vyšla jim naproti síla Mamaje bezbožného: když se síla se silou scházela, máti syrá země se prohýbala, voda vystupovala. Tehdy vyskočil ze země Krovolin tatařín — výška sedm sáhů; křikl tatařín hlučným hlasem: „Zadonský kníže Dmitriji Ivanovici! dej mně zápasníka; jak mně nepostavíš zápasníka, pobiju a porubám tvou sílu sám, potřu ji na máčku!“ Povídá Zadonský kníže Dmitrij Ivanovic: „Nemám se na koho spolehnouti; půjdu sám na souboj s Krovolinem tatařínem!“ Obléká své brnění silně, zapíná své knoflíky voalanské; osedlali mu dobrého koně sedlem čerkaským, bere i sebou palici bojovnou, vyjíždí na Krovolina tatařína. Přihodil se mu vstříc neznámý vojín: „Zadrž koně, Zadonský kníže Dmitriji Ivanovici! já půjdu na Krovolina tatařína, utnu mu po plece basurmanskou hlavu!“ Osedlal svého dobrého koně,
