Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/123

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

ho melou. Strhl se takový křik, že se všecek dům sběhl. „Bijte ho, děti, zabijte ho!“ — Už má dost! povídá hospodský; nechte ho na živu, nechť u nás tři leta zůstane a tři sta rublů vydělá. Nebylo pomoci, Ivan kupecký syn zůstal v hostinci; je tam den, druhý, třetí. Povídá mu hospodský: „Co, pane vojáku, umíš-li pak z ručnice stříleti?“ — Proč bych neuměl? vždyť se tomu na vojně učíme. „Nu tak jdi, nastřílej zvěře; v těchto místech je síla všelijaké zvěře a různého ptactva.“ Ivan kupecký syn vzal ručnici a šel na hon; dlouho chodil po lese — nic mu nepřichází na ránu, až k samému večeru spatřil zajíce na kraji lesa, chtěl právě na něho namířit — zajíc vyskočil a ten tam! Myslivec běžel za ním a přišel na velikou zelenou louku, na té louce stojí nádherný palác, z čistého mramoru vystavěný, zlatou střechou pokrytý. Zajíc skočil na dvůr a Ivan za ním, hledí sem tam — zajíce nikde, jakoby se propadl. „Nu, podívám se aspoň na palác!“ šel do pokojů; chodil, chodil — ve všech pokojích taková nádhera, jaké si nelze pomysliti ani vymysliti, leda v pohádce pověděti. V jednom pokoji byl stůl pokrytý, na stole různé zákusky a vína přichystány, bohaté náčiní postaveno. Ivan kupecký syn vypil z každé láhve po sklínce, z každého talíře snědl po kousku, napil se, najedl se, sedí a hoví si. Najednou přijel ke dveřím kočár, přijela královna, celá černá, lidé černí a koně černé. Ivan si vzpomněl na vojenské chování, vyskočil a stál u dveří jako svíce. Královna vchází do komnaty — on jí hned po vojensky vzdává čest. „Budiž zdráv, vojáků! promluvila královna; jak jsi sem přišel, dobrovolně či z přimusení? jdeš do práce či po práci? Posaď se ke mně pádem, porozprávíme řádem.“ A královna ho žádá: „Můžeš-li mi prokázati velikou službu ? vykonáš-li ji, budeš šťasten. Povídají, že prý se ruští vojáci ničeho nelekají. Tu tímto palácem vládnou nečistí duchové…“ — Vaše výsosti! posloužím vám rád do poslední kapky krve. „No, tak poslouchej: do dvanácti hodin pij a vesel se, ale jak odbije dvanáctá — lehni do postele, co visí uprostřed velikého sálu na