Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/114

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


pozadu. Města a dědiny, řeky a lesy jenom se před očima míhají… Tu letí střelec nad hlubokým mořem a Šmat rozum mu ohlašuje: „Chceš — a já udělám na tomto moři zlatou besídku? Odpočneme si a dobudeme štěstí.“ — Učiň tak! řekl střelec a počal se spouštěti na moře. Kde se před minutou jenom vlny vypínaly — tam se ukázal ostrůvek, na ostrůvku zlatá besídka. Šmat rozum povídá střelcovi: „Sedni do besídky, odpočívej, na moře hlídej; poplují mimo tři kupecké koráby a přistanou k ostrovu: zavolej kupce, pohosti počastuj a vyměň mne za tři vzácnosti, co kupci s sebou vezou. Svým časem vrátím se k tobě nazpátek!“ Střelec se dívá — od západní strany plovou tři koráby; lodníci spatřili ostrov a zlatou besídku: „Co je to za div! povídají, kolikkrát jsme se tudy plavili, a nebylo tu ničeho kromě vody, a tu máš! najednou je tu zlatá besídka. Přistaňme, bratři, ku břehu, podíváme se a potěšíme se.“ V tom zastavili plavbu a spustili kotvy; tři kupci hospodáři sedli na lehkou lodičku a jeli na ostrov: „Pozdrav Bůh, dobrý člověče!“ — Pozdrav, kupci cizozemští! račte sem ke mně, pobavte se, poveselte se, odpočiňte si: tato besídka je schválně pro pocestné vystavena. Kupci vstoupili do besídky a sedli na lavici. „Ej, Šmat rozume! zvolal střelec, dej nám jísti a píti.“ Objevil se stůl, na stole jsou vína a jídla; čeho duše ráčí, všecko je v okamžení tu! Kupci se diví: „Vyměňme si něco, povídají; ty nám dej svého sluhu a vezmi si zaň od nás jakou chceš vzácnost.“ — A jaké máte vzácnosti? „Podívej se — uvidíš!“ Jeden kupec vyňal z kapsy malou skřínku, jak ji otevřel — ihned se po celém ostrově překrásná zahrada rozestřela s kvítkami i stezkami; jak skřínku zavřel — byla také zahrada ta tam. Druhý kupec vyňal zpod kabátu sekeru s počal tesati: ťuk a ťuk — povstal koráb; ťuk a ťuk — ještě jeden koráb! Stokrát klepnul — sto korábů udělal, s plachtami, s děly a s námořníky: koráby plují, z děl pálí, žádají od kupců rozkazy… Natěšil se, schoval sekeru — a koráby zmizely, jako by se propadly. Třetí kupec vyňal roh, zatrouhil do jednoho konce — tu stálo vojsko: pěchota a jízda