luje, neudělá-li mě opět člověkem.“ Přiběhl jsem k chaloupce, počal na dveřích škrabati; žena vyšla s holí, udeřila mě po hřbetě a povídá: „Běhals černým psem, nyní lítej datlem.“ Proměnil jsem se v datla a lítal po lesích, po hájích. Přikvapila tuhá zima; jíst se mně chce, ale nikde ani zrnka. Dostal jsem se do jedné zahrady — tam byla na stromě skřínka na ptáky. „Vletím třeba do té skřínky, nechť mě děti chytnou, aspoň mě nakrmí a v jizbě bude teplo.“ Skočil jsem do skřínky, víko spadlo; vzali mě chlapci, přinesli k otci: „Podívej se, tatínku, jakého jsme chytili datla.“ Ale jejich otec byl čarodějník; poznal hned, že jsem člověk, ne pták, vyňal mě z klece, posadil na dlaň, foukl na mě — i proměnil jsem se znova v člověka. Dává mně zelený prut a povídá: „Dočkej se, brachu, večera, a jdi domů, a jak vejdeš do jizby, udeř svou ženu tímto prutem a řekni: Bylas, ženo, babou, a nyní buď kozou!“ Vzal jsem zelený prut, přicházím večer domů, přikradl jsem se potichu ku své hospodyni, udeřil ji proutkem a povídám: „Bylas, ženo, babou, a nyní buď kozou!“ V tom okamžiku se udělala kozou; uvázal jsem ji provazem za rohy, přivázal k stodole a krmil režnou slamou. Tak jsem ji držel celý rok při slámě; potom jsem šel k čarodějníku: „Nauč mě, krajane, jak bych proměnil mou kozu v babu.“ Dal mně druhý proutek: „Na, brachu, udeř ji tímto proutkem a řekni: „Bylas kozou, a nyní buď babou!“ Vrátil jsem se domů, udeřil svou kozu proutkem: „Bylas kozou, povídám, a nyní buď babou!“ Koza se proměnila v babu; tu mně padla má hospodyně k nohám, počala plakati, prositi za odpuštění, zařekla, zapřisáhla se, že bude se mnou žíti, jak se sluší. Od té doby žiju s ní šťastně v lásce a svornosti. — Zaplať Pán Bůh, řekl rybář, toto byl opravdu div divoucí!
27. Jdi tam — nevím kam — přines to — nevím co.
V jedné říši byl král svobodný — neženatý a měl celý zástup myslivců. Myslivci chodili na hon, stříleli ptáky letáky, zaopatřovali králův stůl zvěřinou. V tom zástupu sloužil
