Ostatně ona smutná událost ve vesnici * * * zavdala mi krásnou příležitost, abych o ní rozjímal, a výsledek tohoto rozjímání vám sdělil. Ja k vám známo, študoval jsem též trochu práva, ač nyní jsem, — jak nám páni rádi říkávají — „hloupým sedlákem.“ Avšak mimochodem řečeno, nesmí mně přece žádný říci „chlape,“ a mé nejmilejší manželce „robo.“ ! A víte-li proč? ono „chlape“ a „roba“ tůze až tůze zavání porobou, robotou, ruským chlapstvím, či nevolnictvím a otroctvím a já přece ještě držím na svou důstojnost co člověk, a chci býti sousedem se svobodnou vůli a občanem v konstytučním Rakousku. Pryč tedy s „chlapem“ a „robou“ ! Ošklivá to slova! Jsemť tedy „právnickým rolníkem.“ Pročež nedivte se strýčku! když pro zavržení onoho tak zvaného sedlského práva a tyranského trestu také některým zákonem dokládati se budu.
Předně ať rozum mluví. K čemu je, strýčku, trest? „No, což pak bych — odpovídáte — ani to nevěděl? Trest je k tomu, by se rozum z paty vehnal do hlavy, anebo jest-li někdo tak tupý a tvrdý jakp pařez, aby dostal tak citlivé tykadla jako slimák.“ Hahaha! strýčku, musím se vašemu vtipu zasmát. Tedy k tomu je trest? Myslel jsem, že za onoho času honívali člověka zloděja s průvodem šerhy, obecního posla a tureckého bubna po dědině proto, aby jej o poslední kousek jeho rozumu a o poslední jiskru jeho citu připravili, t. j. aby z člověka udělali skutečně — medvěda; a tu najednou jest mi od vás slyšet, že každý trest k napravení a polepšení hříšníka směřovati má. Ovšem, ovšem, milý strýčku, svatou mluvíte pravdu, za kterouž vám netřeba před světem se stydě.
Arciť, pravíte mi, onoť to jen přijde na to, v čem ten trest pozůstává. Jak to n. p. já bylbych až posud malým ještě darebou; odpolu náleželbych ještě k nevinným beránkům, odpolu pak k smrdutým kozlům. Než považte si to, strýčku můj, kdyby mně ti páni od péra k. p. byli toto vyvedli; — byl by to hezký špás! Dal jsem se,— je to jen příklad — chytit, když jsem vejce a drůbež kradl, a oni zavřeli mne v kriminále do díry, kde dva lidští draci a jedna saň, totiž dva nenapravitelní ohavní zločinci svůj pelech měli. Napřed kouleli po mne žhavým svým okem, pak jali se na mne syčeti, potom mne kousali a naposledy mne sežrat chtěli. Já znamenaje hezkou tuto společnost, myslel jsem sobě: „Aha! ty musíš s vlkami výti!“ A strýčku můj, já brzy přijímal krásné jejich řeči za sv. evangelium, jejich naučení bylo mi milejším, nežli hlas kazatele v kostele, mravopočestnosť a cit pro dobré pokládal jsem za hlouposti. A pak jak jsem trest přestál, to jsem vám byl strýčku, hotovým kubikem! Kdyby byl někdo 20 let prakticiroval u nebožtíka pana vrchního * * *, nebylby tak prohnanou šelmou, jako já praktikus od kořene Nebyl to tedy nerozum a blázností v tak zvaných vzdělaných pánů 19. století ? A což tomu řeknete, kdyby vám šlechetného přítele Vincka Vávru, poněvadž trpkou pravdu trochu po hrubiánsku řekl, do šatlavy strčeli, kde zloděj a podvodník spolem bývají? O svátý Jeremiáši na zříceninách Jerusaléma města!
A podobně se to má s oním venkovským trestáním polních zlodějů. Toť ohavná věc! Za trest veřejně ho vystavit anebo jej vodit s povykem a křikem, toť způsob trestu hrozně špatně vyvolen. Nemá-li zloděj žádného citu, tedy tímto trestem ho nenabude, má-li ale trochu, tedy úplně ho ztratí, zanevře na svět a stane se teprv prohnaným zlosynem; a též i zákon to zapovídá.
Pročež strýčku můj předrahý, vy se také rád ve světě potloukáte, jako náš Jurka. Přijdete-li tedy do té neb oné dědiny, do té neb oné obce, svolejte všechny sousedy, — však v hospodě jich nejspíš najdete — a řekněte jim tak to: „Muži, bratří z krve slovanské! nedělejtež nikdy z chybujícího člověka — medvěda anebo vlka, nevystavujtež a neveďtež ho nikdy veřejně s bubnem po dědině. Sic jak by se to na vás proneslo, jak by vás někdo zažaloval, ani Pán Bůh vám nepomůže, a vy byste dle článku 331 trestního zákona do šatlavy mašírovali ode 3 dní do 1 měsíce. A tento váš přestupek mohlby se velice lehce i zločinem stati, a tu by se vám dle 93 čl. té cti dostalo, do těžkého kriminálu od 1—5 let vandrovat. Není-liž pravda, že by se vám pak onano komedia nevyplatila? Pročež pozor! — Ostatně znám ode dávná zralou vašu rozvahu, strýčku můj; hlavně ale předobře vím , že výborně radiť umíte, kde toho třeba. Kdyby tedy snad se vás tázali, co by s zlodějem dělati měli? Inu budete-li tu strýčku, v močálu a mezi bludičkami? Zajisté jim řeknete i „Tam máte obecní truhlu, v truhle leží obecní zákon, a v obecním zákoně §. 57, 58 stojí, že představenstvo obce vinníka potrestati může jen vězením až do 48 hodin anebo že mu uložiti může peněžitou pokutu až do 10 zl. Ostatně však, že není rádno pouštěti se sedlákům do rozsuzování takového, nýbrž lehce chyceného odevzdať císařským úřadům Neboť soused, byť i byl pudmistrem, není proto jurystem.
Slyšíce sousedé krásnou vašu radu, zvolají „Výborně!“ budou vám, strýčku, ruce tisknout, zavdají vám dobrého piva, dají vám ze svého sobě nacpat a zůstanete jejich přítelem až na věky věkův.
Budoucně zas o něčem jiným. S Bohem !
