zati formy, proč pro ně píšete šestistystránkové návody? Praví-li se, že první požadavek, který třeba na junáka klásti, je, aby měl své vlastní přesvědčení, aby byl ve svém přesvědčení pevný, neoblomný a sám sobě jasný, pak je to, mírně řečeno, pedagogický romantismus nebo naprosté nepochopení duše dětské. Kdo takové vlastnosti má, to je celý muž a vy to žádáte po dítěti! Dosáhnouti toho možno jen poctivou prací výchovnou. A kdyby někdo chtěl porovnati tu »slávu«, které jsme dosáhli v organisování skautingu s prací, kterou jsme tomu věnovali, pak by uviděl, že pro položku té »slávy« jsme si ani účet neotevřeli; tak málo o ni stojíme.
Nevíme, je-li správno varovati mládež, aby nechodila do organisací, které domohly se tisícihlavého členstva. Je-li agitací krásná, hluboká myšlenka skautská a reklamou poctivá práce o její uskutečnění, pak není třeba se styděti ani za jedno ani za druhé. Patřme, čeho dosáhlo Sokolstvo organisací tisícihlavých davů! Kde by bylo dnes Sokolstvo, kde sokolská myšlenka, kde ideje Tyršovy, kdyby nebylo pevné organisace?
Rozhodli jsme se, že zavedeme u nás organisaci skautskou podle vzoru Anglie a Ameriky. Nejsme tu sami. Základy organisace této přijaly všechny národy a země, v nichž skauting je zaveden, až na mizivé výjimky. Že se Amerika odklonila od metod Setonových, má hluboké příčiny a není zde místa o tom se šířiti. Jsou-li naše vzory namnoze cizí, tu duch, který jimi prolíná, je a musí býti český. A nebude-li v nich ducha, nejen českého, ale ducha vůbec, bude-li to jenom šablona, pak nebudou nám všechna ta pravidla, řády a formy nic platny, třeba byly z Anglie, Ameriky, od Setona nebo Baden-Powella. Přijali jsme tyto řády anglické ne proto, že jsou anglické, ale že jsou v cizině i u nás ověřeny výsledky, které způsobil duch, jenž anglickou myslí vládne a který je snad slovanskému nejbližší ze západních národů a že jsou pro mládež zvláště vhodné. Víme dobře, že leccos dalo by se jinak řešiti, jinak upraviti. Neplýtvejme na tom svou energií, jsou to na konec