IV.
Ba i zvířata v srbské národní písni nejen rozumějí, než i vypravují lidem zvěsti, poselství a takové činy. Tak porážku na Kosovu nebohé Milici dva havrani oznamují. V písních často slavený kůň Markův Šarac rozumí slibům svého pána, ba smrť jeho předvídaje i slzy roní! Když pak večernice cosi sestrám hvězdám vypravuje nebo jitřenka-li koho ze sna probouzí a k činu nějakému pobízí, kdož tomu by se divil? S přírodou téměř srostlý Srb oduševnil všecky zjevy její a všecky také za sobě rovné pokládaje v jinakém žije světě v básních svých.
Tolik povšechně o zvláštnostech srbských národních písní povědevše, zprvu o zpěvech junáckých, které při guslích zpívány jsou, rozpravěti budeme. Jakož svrchu již pověděno i vysvětleno, nejstarší písně srbské netvoří takového jednotného skupení, v němž látka buďto táž, buďto příbuzná rhapsodicky, t. j. úryvmo byla by spracována. To právě bylo příčinou, že neudržely se v paměti národa samého, jenž později děje, duše i srdce jeho mocně se dotýkající, horlivě opěvoval. Zpěv takový proslavená hrdinství slavící rozněcoval lid sám k činům velikým, k podnikům těžkým, k úsilí napjatému. Památka dějů těch ve zpěvích bohatýrských zachována, jež v paměti národní nikoli písmem, nýbrž tradicí ústní pěstovány byly a samy zárodek takořka zpěvův nových tvořily, dokud trvala historická činnosť národa samého. Ohromné to množství junáckych písní srbských přesně a zplna roztříditi jest věcí nemožnou. Historické dělidlo není veskrze spolehlivé, poněvadž od staletí ku staletí prozpěvované písně přelévány byly samy ve formu zajisté že novější a znenáhla zbaveny roucha starožitného, jež by pořadateli spolehlivým bylo vodítkem. Takto písně dle látky historické jenom přibližně spořádati se dají, poněvadž stránka jazyková i metrická v tradici samé zhusta porušená nebo zaměněná tu nespomáhá. Roztřídění naše nese se tedy pouze k látce básní samých, k jich obsahu, nikoli pak ku formě.
A to na mysli majíce stanovíme tento postup v národním básnictví srbském:
Písně obsahu mythologického, kde třeba i křesťanský ráz písně byl zachován, nicméně mnohé symptomy pohanství prozrazují, čítáme mezi nejstarší nám známé zpěvy junácké. V nich neoddělil se ještě člověk na cele od přírody; tu bytostem vyšším, tamo různým obludám podléhaje zápasil s přírodou a zhusta podlehl. Víra v osud nezabloudila v lid srbský snad od vyznavačův Islamu, jak lehkomyslní historikové literarní se domnívají, ta jest myšlénkou v poesii ná-
