Stránka:ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu/48

krve v ukrutnosti žíznili,
A bezbožní mi zkázu strojili;
Však padli radou svou jsouc zmateni.

2. Byť proti mně i rozbili své stany,
Mé nebude se srdce lekati;
Byť pozdvihla se válka na vše strany,
Toť důvěru mou v Pánu nezvrátí.
Jen jedné věci žádám na Pánu,
Té budu času všeho hledati,
By ráčil Pán mi toho dopřáti,
Bych přebýval vždy jeho ve stanu.

3. Tuť mohu krásu Páně spatřovati,
Již služebníkům svým Pán zjevuje,
A hojnou jeho milost zpytovati,
V níž k lidu svému vždy se skloňuje.
V svém stánku mne Pán věrně ukryje,
V den zlý mne schová stanu ve skrýši,
A na pevnou mne skálu povýší,
Když světa bouř vše jiné podryje

☛4. Mé hlavy zvýší nad mé protivníky,
Onť jest vždy hotov hlas můj slyšeti;
Jáť v stanu jeho vzdám mu čest i díky,
A s plesáním své vděčné oběti.
Slyš mne, o Bože, Pane milostný,
Neb tebe vzývám hlasem lkajícím,
A nade mnou, se k tobě znajícím,
Se smiluj, slyše hlas můj lítostný.

5. Mé srdce stále jen se vznáší k tobě,
Že velíš řka: Hledejte tváři mé!
Tvé tváři, Pane, hledám v každé době,
Neb ty jsi zdroj radosti