upřímé.
Jen přede mnou své tváři neskrývej,
Ni zamítej mne ve svém horlení;
Tys býval pomoc má i spasení,
I nyní mi se, Pane, ozývej.
6. Byť otec mne i matka opustili,
Však Hospodin mne k sobě přivine.
Své vyučuj mne cestě, Pane milý,
Na kteréž sláva Tvá mne nemine;
A veď mne stále stezkou přímosti,
Sic nad pokleskem mým by plesali
Ti lživí svědkové, jenž povstali;
O, nevydejž mne jejich libosti.
7. Jáť tomu věřím, že zde v zemi živých
Vždy hojné Páně lásky užiji,
Bychť neměl slibů jeho spolehlivých,
Pak neostál bych, když svět pomíjí.
Nuž duše má jen čekej na Pána,
A posiluj se jím v své slabosti;
Onť posilní tě hojnou milostí;
V něm doufajíc vždy buď mu oddána.
Žalm 28.
1. Jáť k tobě, Bože, lkám, má skálo,
Má slávo, naděje i chválo!
K mé prosbě nerač pomlčeti,
Sic nechceš-li mne vyslyšeti,
Hned budu mít těch podobu,
Jenž sestupují do hrobu.
