zapuzených biskupech a přetrženo bylo korrespondování stolice patriarchů v Byzancii s Římem na vždy.
Fotius byl charakter vskutku ošemetný, ale jemu původství rozkolu připisovati, jest historickým omylem.
O Fotiovi vydal Hergenröther 3 svazky, velké a důležité dílo. Taktéž dlužno si povšimnouti jeho dějin církevních a lexika, jenž pod jeho jménem bude vycházeti.
O primátě píše v Čas. katol. duchovenstva učeně a veledůkladně Mat. Procházka. Procházka bude o smíru mezi východní a západní církví pokračovati v časopise tom.
Neradno se od zásady Procházkovy odchylovati, nýbrž dlužno ho za podklad a měřítko míti.
Schisma jest vlastně původu světského, pošlo z řevnivosti mezi Byzancem a západními mocnáři světskými a mezi papeži potud, pokud na východě chybně svatou stolici stotožňovali s Karolingismem a s römisch-deutschem Kaiserthum.
Quis bene distinguit, bene docet.
Karolingům záleželo na odstrku východu od sv. stolice. Dlouhou rukou působili v Byzanci a legáti římští tropili neplechu v Byzanci k vůli světským panovníkům západním.
Pojednává o tom dr. Hanel v Záhřebu jazykem chorvatským, totiž o vlivu světské moci na rozkol. Řím nemohl snášeti déle vkládání se byzantské vlády do záležitostí církevních, proto vrhl se v náručí schytralých Karolingův, aby tito vzali církev v ochranu; avšak brzo toho zakusila sv. stolice, že se dostala z deště pod okap.
Karel Veliký svolával koncilia proti vůli papežově, aby rozdmychal otázku o Duchu Svatém. Byla to zlá vůle, kterouž na jevo dal Karel Veliký; taktéž míchal se do sporu o uctívání obrazů, aby dráždil východníky.
Papežové nemohli, nesměli trpěti přehmaty Karolingův, ani způsob, jakým jméno kříže na Polabí kompromitovali, proto byli tomu rádi, že sv. Cyrill a Method osamostatňovali Slovany a je stavěli pod ochranu metropole, nezávislé ani od západu, ani od východu.
Metropolí dali papežové Karolingismu a co z něho pocházelo (feudalismus jak osobní, tak národní) šach! Není pochybnosti, že papež o výpravě sv. Cyrilla a Methoda proti Karolingismu věděl a že ji schválil předem.
Z Karolingismu pošel netoliko feudalism osobní, nýbrž také národní, jazykový. Vrátil se Karolingism k — Babylonu, kde byl jazyk pod jazykem; kdežto papežové jako strážcové věčné pravdy, jež se zjevila v Jerusalemě o letnicích, kdy nad hlavami apoštolů vznášely se jazykové jeden vedle druhého. V Jerusalemě opak Babylonu, náprava Babylonu! — Babylon Karolingovský nemohl, nesměl papež trpěti, proto ochotně metropoli Methodovu schválil. Metropole Methodova byla tak rozsáhlá, jako působnost sv. Cyrilla a Methoda.
Kde působili sv. Cyrill a Method? Na Dněpru, na Visle, na březích Dunaje, Sávy, Drávy, Moravy a hlavně na březích Labe. Půso-
