Statný Beneda/9.

Statný Beneda Josef Kajetán Tyl
8.	9.

Údaje o textu
Titulek:	9.
Autor:	Josef Kajetán Tyl
Zdroj:	TYL, Josef Kajetán. Povídky historické. Čásť třetí. Praha : Alois Hynek, 1889. s. 167–168. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

V ten den, kdy Joannes, kardinál Tesalský, a Petr, probošt Svatojirský, chrám Páně na Vyšehradě světili, vjížděla do měst Pražských Liběna, navracující se z hradu Vipertova, blízko od Budešína, a z Míšně od hrobu reka dalekopověstného. A jak se béře přes dlouhý, dřevěný nad Vltavou vystavený most, dívá se k Vyšehradu, a dívá se na množství lidu tam spěchajícího, a hledí na mohutné, nevídané tam stavení, a slyší zpěv a hlas sboru shromážděného, a slyší mezi tím slavný, jako vítězný hlahol zvonů: a radost se rozdychla v prsou panenských, oko jasné pozdvihla k vysokému nebi, a nad míru pohnutá zašeptala s poklidem andělů hlasem tichounkým:

„Tak po celé Praze ti slaví, Benedo, věčnou památku!“

Čtyry neděle na to zírala zase v krajinu tu, kde Vyšehrad slavný lesklé báně k oblakům vypínal, ale zírala tam úzkým toliko oknem, z něhož pro hustou mříž nebylo lze daleko se nahnouti. A stála dlouho tak u okna úzkého, a duši a pamět svou potápěla ve hluboké moře minulosti: tu přišla, krokem tichým, zdlouhavým abatyše kláštera Svatojirského a přivinula Liběnu, dceru svou, nevěstu nebeskou, ramenem na modlitbě uschlým k srdci druhdy také planoucímu, a hlavu nízko sklonivši, jako těšitel z krajů nadvětrných promluvila k ní takto:

„Bouří-li vír světa v prsou, útěchu dá ti modlitba.“