Statný Beneda

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Statný Beneda, aneb: Založení kláštera Vyšehradského
Podtitulek: Historická povídka z jedenáctého století
(Psáno roku 1830)
Autor: Josef Kajetán Tyl
Zdroj: TYL, Josef Kajetán. Povídky historické. Čásť třetí. Praha : Alois Hynek, 1889. s. 117–168.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

Pražané vlasti milovní! též i Vy, jinochové jarobujní! co z údol polabských, a co od kolébky Vltavy tichoproudné, putujíce k městům Pražským, navštěvujete veleslavný Vyšehrad — dovíte se na předrahém onom místě, kde se stínové věrných reků českých kolkolem vznášejí, budíce v prsou citných bolest i sladké upamatování, dovíte se, jakou příčinou tamní chrám Páně, sv. apoštolům Petrovi a Pavlovi zasvěcený, založen byl!

Nebývalo to po vše dlouhé věky tak na vrchu tom slavném, jak to za dnů našich nacházíte; bylyť doby po vlasti naší, kdež na Vyšehradě, co na koruně její sídlívala blahodějná živost; než ale časem zmizela, a jako v šedé dávnověkosti rozhostilo se po zůstatcích bývalé slávy smutné ticho.

Kráčíte-li po levém břehu Vltavy, spatříte na skalině Vyšehradské, kterážto z vln hluboké zde řeky příkro vystupuje, strměti nizounké jenom zdi; tu byl velemoudrý Přemysl své založil sídlo byv za vojvodu českého vyhlášen.

I rostlo a rozmáhalo se sídlo toto příhodné každým knížetem; neboť vysoké hradu položení, světostarými lesinami na poledni obroubené, a krásné s něho na Vltavu, a kolem Vltavy na zrůstající Prahu a vznikající národ podívání, bylo držitelům milé. Rozšířil Nezamysl, Neklan upevnil a každý slavný potomek ozdobil dům knížecí; a divili se skvostnosti, pohodlnosti a pevnosti té příchozí z blízkých a dalekých vlastí, a divili se i cizincové hnízdící se v Čechách, nespatřivše nic takového v krajích svých. Ale polední blesk jako rozlil se po veleslavném Vyšehradě teprva za panování prvního krále českého, Vratislava, syna Břetislava Velkého; nově založené a bohatě nadané probošství byloť to slunce, jímž nové světlo vzešlo nad Vyšehradem mnohovládným.

Jak se to dělo, tuto vizte. Mladistvou rukou rozhrnul jsem šírou tmu věků dávných, a vyňal z ní a vystavěl několik obrazů, Vám, milí krajané, k potěšení — maje však i na to zřetel, jak bych toho dovedl, abyste již z mládí do útlých prsou synů svých símě slušných žádostí naseli, koukol ale zhoubných vášní s kořenem vyhubiti hleděli.