Stránka:Meir Ezofovič.djvu/44: Porovnání verzí
m oprava ocr chyb |
→Proofread: typo; vypadlé slovo |
||
| Stav stránky | Stav stránky | ||
| - | + | Korektura:Zkontrolováno | |
| Tělo stránky (pro transkluzi): | Tělo stránky (pro transkluzi): | ||
| Řádek 5: | Řádek 5: | ||
Velký, bohatě osvětlený dům, stojící naproti brunátné svatyni, jsa od ní oddělen celou šířkou náměstí, byl týž, jejž původně Herš Ezofovič byl zbudoval, a v němžto žil s krásnou svou ženou Frejdou. Stoleté zdi jeho, dávno již zčernalé prachem a deštěm, stály však ještě přímo a výší svou panovaly nade všemi jinými v celém městečku. |
Velký, bohatě osvětlený dům, stojící naproti brunátné svatyni, jsa od ní oddělen celou šířkou náměstí, byl týž, jejž původně Herš Ezofovič byl zbudoval, a v němžto žil s krásnou svou ženou Frejdou. Stoleté zdi jeho, dávno již zčernalé prachem a deštěm, stály však ještě přímo a výší svou panovaly nade všemi jinými v celém městečku. |
||
V nitru toho domu, ve světnici velké a opatřené starodávnými, nesmírně prostými lavicemi a stoly počala již před hodinou |
V nitru toho domu, ve světnici velké a opatřené starodávnými, nesmírně prostými lavicemi a stoly počala již před hodinou slavnosť svatého dne sabbatu. |
||
Z četných osob různého pohlaví, kteréž pořadem přibývaly a naplňovaly světnici, povstal hospodář domu a náčelník rodiny, Saul Ezofovič, syn Heršův, a přiblížil se k ohromnému stolu, nad nimž visely dva sedmiramenné svícny z ryzího stříbra. Tento stařec, podlé jehož shrbené, ačkoli statné postavy, svraštělé tváře a brady bílé jako mléko bylo lze souditi, že jest mu více než 80 let, vzal z rukou nejstaršího syna svého, muže přišedivělého, svíčičku mihotající na dlouhé holi, a pozdvihaje ji ku svícím zasazeným ve svícnech, zvolal hlasem dle svého stáří mdlým, leč dosti ještě silným: |
Z četných osob různého pohlaví, kteréž pořadem přibývaly a naplňovaly světnici, povstal hospodář domu a náčelník rodiny, Saul Ezofovič, syn Heršův, a přiblížil se k ohromnému stolu, nad nimž visely dva sedmiramenné svícny z ryzího stříbra. Tento stařec, podlé jehož shrbené, ačkoli statné postavy, svraštělé tváře a brady bílé jako mléko bylo lze souditi, že jest mu více než 80 let, vzal z rukou nejstaršího syna svého, muže již přišedivělého, svíčičku mihotající na dlouhé holi, a pozdvihaje ji ku svícím zasazeným ve svícnech, zvolal hlasem dle svého stáří mdlým, leč dosti ještě silným: |
||
„Blahoslaven buď bože, pane světa, jenž jsi nás osvítil přikázáními svými a rozkázal nám, abychom svítili v den sabbatu!“ |
„Blahoslaven buď bože, pane světa, jenž jsi nás osvítil přikázáními svými a rozkázal nám, abychom svítili v den sabbatu!“ |
||
Aktuální verze z 6. 2. 2021, 14:02
II.
Velký, bohatě osvětlený dům, stojící naproti brunátné svatyni, jsa od ní oddělen celou šířkou náměstí, byl týž, jejž původně Herš Ezofovič byl zbudoval, a v němžto žil s krásnou svou ženou Frejdou. Stoleté zdi jeho, dávno již zčernalé prachem a deštěm, stály však ještě přímo a výší svou panovaly nade všemi jinými v celém městečku.
V nitru toho domu, ve světnici velké a opatřené starodávnými, nesmírně prostými lavicemi a stoly počala již před hodinou slavnosť svatého dne sabbatu.
Z četných osob různého pohlaví, kteréž pořadem přibývaly a naplňovaly světnici, povstal hospodář domu a náčelník rodiny, Saul Ezofovič, syn Heršův, a přiblížil se k ohromnému stolu, nad nimž visely dva sedmiramenné svícny z ryzího stříbra. Tento stařec, podlé jehož shrbené, ačkoli statné postavy, svraštělé tváře a brady bílé jako mléko bylo lze souditi, že jest mu více než 80 let, vzal z rukou nejstaršího syna svého, muže již přišedivělého, svíčičku mihotající na dlouhé holi, a pozdvihaje ji ku svícím zasazeným ve svícnech, zvolal hlasem dle svého stáří mdlým, leč dosti ještě silným:
„Blahoslaven buď bože, pane světa, jenž jsi nás osvítil přikázáními svými a rozkázal nám, abychom svítili v den sabbatu!“
Ledva že tak promluvil, zplanulo množství světel ve svícnech, a z četných prsou ozvalo se sborové volání: