Soumračnem věku/Zamyšlení

Soumračnem věku Antonín Sova
Sloky (III)	Zamyšlení	Ubitá myšlenka

Údaje o textu
Titulek:	Zamyšlení
Autor:	Antonín Sova
Zdroj:	Sova, Antonín, Dílo Antonína Sovy svazek II. - Vybouřené smutky, vydal Dr. Ot. Štorch-Marien, Praha, 1922,
Vydáno:	1898
Licence:	PD old 70

Zamyšlení stálo v mé duši jak měsíc nad jezery,
parodista dnů. Ocelově chladné ticho
zvučelo v drátech přepínajících dimense mé bytosti
od jižních pólů až k severním, kde myšlenky shasínaly.

Elegik, jenž se již vyplakal nejsmutnější písní,
bojovník, jenž nemoh’ zadržet dlaní smrtelné rány,
milenec, zhnusený objetím po posledním triumfu pudů,
toť já jsem, v pustině života, v tupém zamyšlení.

Krev kdysi elektrisovaná a prolnutá žhavostí slunce,
šumí teď tiše, kolujíc vychladlá v pozdních měsících,
v nichž dozrálo, co mohlo dozrát, a dokvetlo, co mohlo kvésti.

Zamyšlení stojí v mé duši jak měsíc nad jezery,
parodujíc mou touhu po velkých snech a budíc mou úzkost.
Mé srdce však, mozek můj hladoví, den ze dne, rok od roku.