Sonety (Shakespeare, překlad Klášterský)

Údaje o textu
Titulek:	Sonety
Autor:	William Shakespeare
Původní titulek:	The Sonnets
Zdroj:	SHAKESPEARE, William. Sonety. Přeložil A. Klášterský. Kladno : Jar. Šnajdr, 1923.
Licence:	PD old 70
Překlad:	Antonín Klášterský
Licence překlad:	PD old 70
Související:	Sonety (Shakespeare)
Dílo ve Wikipedii: Sonety (Shakespeare)

العربيةazərbaycancaSonety (Shakespeare)EnglishEnglishfrançaishrvatskiNederlandspolskiрусскийсрпски / srpski中文

Vzácný přítel české poesie, anglický básník P. Selver, nechť laskavě přijme tuto práci na důkaz přátelství.

A. K.

Jedinému původci těchto následujících sonetů Mr. W. H. všecko štěstí a tu věčnost přislíbenou naším nesmrtelným básníkem přeje blaho přející podnikatel jejich vydání

T. T.

Obsah

• Úvod

1. Plod přejem si od tvorů nejkrasších^{[red 1]}
2. Až čtyřicet zim oblehne tvé čelo
3. Hleď v zrcadlo a tváři, již tam vidíš
4. Proč, líbeznosti, planá, plýtvavá
5. Ty chvíle, jež tvar dají líbeznému
6. Nuž, nenech zimy hrubou dlaň ti v líci
7. Když na východě milé světlo, hle
8. Proč, hudba sám, nasloucháš hudbě smutně?
9. Je z bázně to, by nevlh vdovy hled
10. Pro hanbu! přiznej, lásky pro nikoho
11. Jak chřadnout budeš, stejně rychle zjev
12. Když sčítám zvonu ráz, jenž hlásí čas
13. Ó, kéž jste svůj! Leč déle, drahý, vy
14. Úsudku svého nečerpám sic z hvězd
15. Když povážím, že věci veškery
16. Proč nedáte se sám však v mocnější
17. Kdo uvěří mým veršům v příští dobu
18. Máš k letnímu dni býti přirovnán?
19. Hltavý Čase, lví spár plenem ztup
20. Příroda sama malbou svou tvář ženy
21. Tak není u mne jako při té Muse
22. Mé zrcadlo mi nemluv, že jsem stár
23. Jak na jevišti neumělý mim
24. Můj zrak byl malíř a co nejvěrněj
25. Nechť ti, kdo v přízni svojich hvězd, se skvějí
26. Pane mé lásky, s nímž mi k vasalství
27. Mdlý lopotou, v své lože spěchám k spaní
28. Nuž, v šťastný stav se vrátit, jak v mé moci
29. Když s osudem a lidmi v nepřízni
30. Když ke schůzi si sladkých tichých dum
31. Tvá hruď se dražší stala srdci všemi
32. Ten přežiješ-li den — mně vítán bude
33. Přemnohé slavné jitro zřel jsem plát
34. Proč sliboval jsi krásný den mi taký
35. Již, co jsi spáchal, netrap tebe tak
36. Nech vyznati mne: nám se rozdvojit
37. Jak zchřadlý otec rozkoš vidí v tom
38. Jak nemá mít má Musa k básním látky
39. Jak mohu slušně cenu tvou pět v básni
40. Vem vše mé milé, milý, vše je vem
41. Ty švarné kousky, v kterých bujnost řádí
42. Že ty máš ji, můj celý není žal
43. Zrak nejvíc zmlknu-li, tě nejlíp zřím
44. Být myšlenkou jen podstat těla mého
45. Dva druzí: vzduch a očistný plam službou
46. Můj zrak a srdce v smrtelném jsou boji
47. Smír zraku se srdcem je hotový
48. Jak dbal jsem toho, na cestu chtě jít
49. Pro čas ten, ač-li přijdou kdy ty dni
50. Jak těžce konám po své cestě pout
51. Tak omlouván mou láskou pomalý
52. Jsem jako boháč, jemuž otevříti
53. Z jaké jste podstaty a z čeho spředen
54. Ó, jak se mnohem krasší krása zdá
55. Ni mramor, ani zlaté pomníky
56. Svou, sladká lásko, sílu obnov jen
57. Jsa rob váš, co bych dělat měl, než stát
58. Bůh chraň, jenž mne vám robem učinil
59. Nic nového-li, a co kolem nás
60. Jak vlny když v břeh kamenitý dují
61. Chceš ty to, by tvůj obraz zavřít nedal
62. Hřích samolásky zrak můj celý jal
63. Pro čas, kdy tělo druha, jak mé teď
64. Když zřel jsem Času krutou ruku rvát
65. Když širé moře, zem, ni měď, ni svor
66. Tím znaven vším, smrt volám klidnou, zře
67. Tož proč, ach, žít má v středu zkažených
68. Tak jeho tvář je obraz zašlých dní
69. Nic v přednostech tvých, jež zrak světa vidí
70. Že’s pohaněn, ať poskvrnou ti není
71. Až umru, déle netrvej váš žel
72. Ó, by svět říci nenutil vás, drahý
73. Ten počas na mně můžeš viděti
74. Než, spokoj se; až odvede mne ztad
75. Tak jste mi, co chléb pro život, a tím
76. Proč verš můj nové nádhery tak prost
77. Jak hyne čár, ti zjeví zrcadlo
78. Tak tě často jsem jak Musu vzýval
79. Když pomoc tvou jsem vzýval sám, ó, žeť
80. Ó, jak se chvím, když o vás verše píši
81. Buď žít mám já, bych nápis moh vám psát
82. S mou nejsi oddán Musou, doznat chci
83. Já nezřel nikdy, že bys líčidla
84. Kdo říká nejvíc? Kde víc chvály skví
85. Má zmlklá Musa tichá v koutku šerém
86. Zda jeho velkých veršů loď ta skvělá
87. Buď s bohem! Drah jsi příliš pro mé jmění
88. Mne chceš-li zlehčit a mým zásluhám
89. Rci, že’s mne zavrh pro nějaký kaz
90. Nuž, nenáviď mne, chceš-li, ale teď
91. Těm k chloubě dovednost, těm rodokmen
92. Co nejhoršího můžeš, čiň si směle
93. Tož budu žít, že’s věrný, věře jen
94. Kdo neublíží, ač moc k tomu mají
95. Jak milým, sladkým činíš hanby věno
96. Těm hřích tvůj mládím a těm kratochvílí
97. Jak zimu byl bych žil to, vzdálen tebe
98. Vás byl jsem vzdálen v oněch jarních dnech
99. Já chtivé violce, ji plísně, děl
100. Kde jsi, ó, Muso, že tak dlouho již
101. Čím omluviti chceš, ó, Muso líná
102. Má láska sílí, nechť se zdá, že slábne
103. Ach, jaká Musy mé je ubohost!
104. Pro mne vám nelze nikdy sestárnout
105. Ne, modlářstvím nezvete lásku mou
106. Když v kronice čtu dob, jež zašly v dáli
107. Ni vlastní strach, ni svět, když věštím hnut
108. Co v mozku je a čerň můž v písmo vtělit
109. Ó, neříkej, že srdce měl jsem zrádné
110. Žel, pravda, že jsem těkal sem a tam
111. Ó, pro mne Osud plísněte, neb to
112. Váš soucit, láska hladí na čele mně
113. Jen v mysli zrak mám, co jsem vzdálen vás
114. Což duch můj, jejž jste s sebou na trůn zved
115. Ty verše, jež jsem dřív psal, lež jsou tam
116. Při věrných srdcí svazku o překážce
117. Žalujte, že jsem na všem skoupě lpěl
118. Jak když, by chut se zostřila nám více
119. Ký mok, jenž se slz Siren překapával
120. Že nelaskav jste byl kdys, ples mi teď
121. Je lépe zlý být nežli zván být zlým
122. Je v mozku mém tvůj dar, tvůj zápisník
123. Ne, tím se nechlub, že se měním, Čase
124. Být láska má plod lesku, bastardem
125. Zda je mi něčím: nésti baldachýn
126. Ó, milý hochu, ty, jenž v moci své
127. Za dávna tmavá neceněna pleť
128. Jak často, když má hudbo, hudbu hráš
129. Mrháním ducha v hanby pustinách
130. Mé paní neplá slunce ve zracích
131. Jak jsi, jsi krutá, jako ty, jimž lící
132. Tvé oči rád mám, neb mne želíce
133. Ó, běda srdci, jež můj budí ston
134. Nuž, teď jsem doznal, že on tvůj a tvá
135. Z žen každá měj, co chce jen; tvým je „Will“
136. Na výtku duše tvé, že jdu ti blíž
137. Co slepý blázne, Lásko, činíš, běda
138. Když přisahá, že z pravdy samé jen
139. Ó, nežádej, bych očistil tě s běd
140. Jak’s krutá, zmoudři; netlač pohrdou
141. Já věru rád tě nemám očima
142. Mým hříchem — láska; zášť — tvá drahá ctnost
143. Hle, hospodyně dbalá běží hbitě
144. Dvé milých pro těchu a zoufalství
145. S těch rtů, jež dílem Lásky, schvěl
146. Má bědná duše, oso hříšné hlíny
147. Má láska je jak nemoc, která touží
148. Ó, ký zrak Láska vsadila mi, žel
149. Rád že tě nemám, můžeš, krutá, říc
150. Ó, jaká moc sil mocných dodala ti
151. Je láska mladá znát, co svědomí
152. Ty víš, já v lásce přisahal jsem křivě
153. Pochodeň složiv, Cupido pad v sen
154. Kdys bůžek Lásky v snách dlel, stranou dav

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. V použitém vydání kompletního překladu Sonetů je číslováno římsky. Podle pozdějšího kritického společného vydání Klášterského, Vchlického a Sládkových překladů v SNKLU 1964 sjednocujeme na arabském číslování.