Sonety (Shakespeare, překlad Klášterský)

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Sonety
Autor: William Shakespeare
Původní titulek: The Sonnets
Zdroj: SHAKESPEARE, William. Sonety. Přeložil A. Klášterský. Kladno : Jar. Šnajdr, 1923.
Licence: PD old 70
Překlad: Antonín Klášterský
Licence překlad: PD old 70
Související: Sonety (Shakespeare)
Dílo ve Wikipedii: Sonety (Shakespeare)
Vzácný přítel české poesie, anglický básník P. Selver, nechť laskavě přijme tuto práci na důkaz přátelství.

A. K.

Jedinému původci těchto následujících sonetů Mr. W. H. všecko štěstí a tu věčnost přislíbenou naším nesmrtelným básníkem přeje blaho přející podnikatel jejich vydání

T. T.

Obsah[editovat]

  1. Plod přejem si od tvorů nejkrasších[red 1]
  2. Až čtyřicet zim oblehne tvé čelo
  3. Hleď v zrcadlo a tváři, již tam vidíš
  4. Proč, líbeznosti, planá, plýtvavá
  5. Ty chvíle, jež tvar dají líbeznému
  6. Nuž, nenech zimy hrubou dlaň ti v líci
  7. Když na východě milé světlo, hle
  8. Proč, hudba sám, nasloucháš hudbě smutně?
  9. Je z bázně to, by nevlh vdovy hled
  10. Pro hanbu! přiznej, lásky pro nikoho
  11. Jak chřadnout budeš, stejně rychle zjev
  12. Když sčítám zvonu ráz, jenž hlásí čas
  13. Ó, kéž jste svůj! Leč déle, drahý, vy
  14. Úsudku svého nečerpám sic z hvězd
  15. Když povážím, že věci veškery
  16. Proč nedáte se sám však v mocnější
  17. Kdo uvěří mým veršům v příští dobu
  18. Máš k letnímu dni býti přirovnán?
  19. Hltavý Čase, lví spár plenem ztup
  20. Příroda sama malbou svou tvář ženy
  21. Tak není u mne jako při té Muse
  22. Mé zrcadlo mi nemluv, že jsem stár
  23. Jak na jevišti neumělý mim
  24. Můj zrak byl malíř a co nejvěrněj
  25. Nechť ti, kdo v přízni svojich hvězd, se skvějí
  26. Pane mé lásky, s nímž mi k vasalství
  27. Mdlý lopotou, v své lože spěchám k spaní
  28. Nuž, v šťastný stav se vrátit, jak v mé moci
  29. Když s osudem a lidmi v nepřízni
  30. Když ke schůzi si sladkých tichých dum
  31. Tvá hruď se dražší stala srdci všemi
  32. Ten přežiješ-li den — mně vítán bude
  33. Přemnohé slavné jitro zřel jsem plát
  34. Proč sliboval jsi krásný den mi taký
  35. Již, co jsi spáchal, netrap tebe tak
  36. Nech vyznati mne: nám se rozdvojit
  37. Jak zchřadlý otec rozkoš vidí v tom
  38. Jak nemá mít má Musa k básním látky
  39. Jak mohu slušně cenu tvou pět v básni
  40. Vem vše mé milé, milý, vše je vem
  41. Ty švarné kousky, v kterých bujnost řádí
  42. Že ty máš ji, můj celý není žal
  43. Zrak nejvíc zmlknu-li, tě nejlíp zřím
  44. Být myšlenkou jen podstat těla mého
  45. Dva druzí: vzduch a očistný plam službou
  46. Můj zrak a srdce v smrtelném jsou boji
  47. Smír zraku se srdcem je hotový
  48. Jak dbal jsem toho, na cestu chtě jít
  49. Pro čas ten, ač-li přijdou kdy ty dni
  50. Jak těžce konám po své cestě pout
  51. Tak omlouván mou láskou pomalý
  52. Jsem jako boháč, jemuž otevříti
  53. Z jaké jste podstaty a z čeho spředen
  54. Ó, jak se mnohem krasší krása zdá
  55. Ni mramor, ani zlaté pomníky
  56. Svou, sladká lásko, sílu obnov jen
  57. Jsa rob váš, co bych dělat měl, než stát
  58. Bůh chraň, jenž mne vám robem učinil
  59. Nic nového-li, a co kolem nás
  60. Jak vlny když v břeh kamenitý dují
  61. Chceš ty to, by tvůj obraz zavřít nedal
  62. Hřích samolásky zrak můj celý jal
  63. Pro čas, kdy tělo druha, jak mé teď
  64. Když zřel jsem Času krutou ruku rvát
  65. Když širé moře, zem, ni měď, ni svor
  66. Tím znaven vším, smrt volám klidnou, zře
  67. Tož proč, ach, žít má v středu zkažených
  68. Tak jeho tvář je obraz zašlých dní
  69. Nic v přednostech tvých, jež zrak světa vidí
  70. Že’s pohaněn, ať poskvrnou ti není
  71. Až umru, déle netrvej váš žel
  72. Ó, by svět říci nenutil vás, drahý
  73. Ten počas na mně můžeš viděti
  74. Než, spokoj se; až odvede mne ztad
  75. Tak jste mi, co chléb pro život, a tím
  76. Proč verš můj nové nádhery tak prost
  77. Jak hyne čár, ti zjeví zrcadlo
  78. Tak tě často jsem jak Musu vzýval
  79. Když pomoc tvou jsem vzýval sám, ó, žeť
  80. Ó, jak se chvím, když o vás verše píši
  81. Buď žít mám já, bych nápis moh vám psát
  82. S mou nejsi oddán Musou, doznat chci
  83. Já nezřel nikdy, že bys líčidla
  84. Kdo říká nejvíc? Kde víc chvály skví
  85. Má zmlklá Musa tichá v koutku šerém
  86. Zda jeho velkých veršů loď ta skvělá
  87. Buď s bohem! Drah jsi příliš pro mé jmění
  88. Mne chceš-li zlehčit a mým zásluhám
  89. Rci, že’s mne zavrh pro nějaký kaz
  90. Nuž, nenáviď mne, chceš-li, ale teď
  91. Těm k chloubě dovednost, těm rodokmen
  92. Co nejhoršího můžeš, čiň si směle
  93. Tož budu žít, že’s věrný, věře jen
  94. Kdo neublíží, ač moc k tomu mají
  95. Jak milým, sladkým činíš hanby věno
  96. Těm hřích tvůj mládím a těm kratochvílí
  97. Jak zimu byl bych žil to, vzdálen tebe
  98. Vás byl jsem vzdálen v oněch jarních dnech
  99. Já chtivé violce, ji plísně, děl
  100. Kde jsi, ó, Muso, že tak dlouho již
  101. Čím omluviti chceš, ó, Muso líná
  102. Má láska sílí, nechť se zdá, že slábne
  103. Ach, jaká Musy mé je ubohost!
  104. Pro mne vám nelze nikdy sestárnout
  105. Ne, modlářstvím nezvete lásku mou
  106. Když v kronice čtu dob, jež zašly v dáli
  107. Ni vlastní strach, ni svět, když věštím hnut
  108. Co v mozku je a čerň můž v písmo vtělit
  109. Ó, neříkej, že srdce měl jsem zrádné
  110. Žel, pravda, že jsem těkal sem a tam
  111. Ó, pro mne Osud plísněte, neb to
  112. Váš soucit, láska hladí na čele mně
  113. Jen v mysli zrak mám, co jsem vzdálen vás
  114. Což duch můj, jejž jste s sebou na trůn zved
  115. Ty verše, jež jsem dřív psal, lež jsou tam
  116. Při věrných srdcí svazku o překážce
  117. Žalujte, že jsem na všem skoupě lpěl
  118. Jak když, by chut se zostřila nám více
  119. Ký mok, jenž se slz Siren překapával
  120. Že nelaskav jste byl kdys, ples mi teď
  121. Je lépe zlý být nežli zván být zlým
  122. Je v mozku mém tvůj dar, tvůj zápisník
  123. Ne, tím se nechlub, že se měním, Čase
  124. Být láska má plod lesku, bastardem
  125. Zda je mi něčím: nésti baldachýn
  126. Ó, milý hochu, ty, jenž v moci své
  127. Za dávna tmavá neceněna pleť
  128. Jak často, když má hudbo, hudbu hráš
  129. Mrháním ducha v hanby pustinách
  130. Mé paní neplá slunce ve zracích
  131. Jak jsi, jsi krutá, jako ty, jimž lící
  132. Tvé oči rád mám, neb mne želíce
  133. Ó, běda srdci, jež můj budí ston
  134. Nuž, teď jsem doznal, že on tvůj a tvá
  135. Z žen každá měj, co chce jen; tvým je „Will“
  136. Na výtku duše tvé, že jdu ti blíž
  137. Co slepý blázne, Lásko, činíš, běda
  138. Když přisahá, že z pravdy samé jen
  139. Ó, nežádej, bych očistil tě s běd
  140. Jak’s krutá, zmoudři; netlač pohrdou
  141. Já věru rád tě nemám očima
  142. Mým hříchem — láska; zášť — tvá drahá ctnost
  143. Hle, hospodyně dbalá běží hbitě
  144. Dvé milých pro těchu a zoufalství
  145. S těch rtů, jež dílem Lásky, schvěl
  146. Má bědná duše, oso hříšné hlíny
  147. Má láska je jak nemoc, která touží
  148. Ó, ký zrak Láska vsadila mi, žel
  149. Rád že tě nemám, můžeš, krutá, říc
  150. Ó, jaká moc sil mocných dodala ti
  151. Je láska mladá znát, co svědomí
  152. Ty víš, já v lásce přisahal jsem křivě
  153. Pochodeň složiv, Cupido pad v sen
  154. Kdys bůžek Lásky v snách dlel, stranou dav

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

  1. V použitém vydání kompletního překladu Sonetů je číslováno římsky. Podle pozdějšího kritického společného vydání Klášterského, Vchlického a Sládkových překladů v SNKLU 1964 sjednocujeme na arabském číslování.