Sluncem a stínem/Ve starém parku

Sluncem a stínem Josef Václav Sládek
Vidění	Ve starém parku	České krajině

Údaje o textu
Titulek:	Ve starém parku
Autor:	Josef Václav Sládek
Zdroj:	citanka.cz Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Marii Šťastné^[1]

   Ten starý park tam pod zámeckou věží
ve slunci poledním tak plný dumy leží.

    Kol cesty zarostlé; již k pádu nachýleny,
se táhnou alejí lip vydoutnalé kmeny.

    Habrové špalíry je vroubí z každé strany —
od těch dob rokoka, jak jsou tak pocuchány!

    Uprostřed jednoho — stín lip se táhne k němu —
ční Neptun zvětralý v rozpadlém vodojemu.

    V zežloutlém lupení na trávníku a v mlází
řad girland kamenných a puklé leží vázy.

    A v listném zákoutí, kde větve prosychají,
rozbitý starý faun se s dryádkou svou tají.^[2]

    Vše tu tak zpuštěné a vyžilé a charé,^[3]
i samo slunce zdá se vybledlé a staré.

    A přec tu zpívá pták a v prázdném vodojemu,
jak Neptun mračí se, — vine se svlačec k němu.

    Tak svěží, porosen, tak jako z mlhy stkaný,
jak své jej krásce kdys dal šlechtic pudrovaný.

    Své krásné chere Doris,^[4] jíž při slavičím pění,
jak plouskal vodojem, dal první políbení.

    Své krásné chere Doris, jež tam na zámku s věží
s tím puklým srdéčkem sto let již mrtva leží.

1. Marie Šťastná – teta Sládkovy druhé ženy (z otcovy strany)
2. faun – v římské mytologii jeden z lesních polobohů zpodobovaný s kozlíma nohama; dryádky – v řecké mytologii nižší bohyně zosobňující přírodní síly ve stromech; jako lesní víly žily v korunách stromů
3. charý – zde vetchý
4. drahá, milá Doris (franc.)