Slezské pohádky a pověsti/Zvon fryštátský

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Zvon fryštátský
Autor: František Sláma
Zdroj: SLÁMA, František: Slezské pohádky a pověsti. Opava: Slezská Kronika, 1893. s. 21–23.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Fryštát na Wikipedii

Na místě, kde stojí nyní vesnice Staré Město u Fryštátu, byla již za dávných časů obec. V obci té staroměstské byl kostel a ve věži toho kostela zvon. který vydával zvuky tak silné, že slyšeti je bylo na dvě hodiny až do Těšína.

Obec Staré Město lehla však celá popelem a při hrozném tom požáru onen zvon spadnuv s věže vysoké, hluboko vryl se do země.

Obyvatelstvo shořelého starého města opustilo po požáru navždy místo, na němž se zrodilo a vychováno bylo, neboť bylo to místo nešťastné. Založilo si však na blízku nové příbytky, z čehož vzniklo město, které nyní nazývá se Fryštát.

Tato nová obec fryštátská vzrůstala a šířila se, a dávno už zapomnělo se na bývalou obec shořelou Starého města, když jednou na těchto místech, kde Staré město stávalo, pastýř spozoroval, že se něco leskne v jámě, kterou svině v zemi byla vyhrabala. Pastýř hrabal do toho, avšak bylo to pevné a nedalo se vytáhnouti. Přinesl proto motyku a kopal, až vykopal mohutný zvon. Byl to onen zvon, který při velkém ohni byl se zaryl do země.

S velkou slávou byl tento zvon přivezen do Fryštátu, nicméně byl tak velký, že nebylo lze jej do věže kostela farního dostati, neboť okno věžové bylo menší než zvon. Prolomena tedy zeď, která byla mezi dvěma oknami věžovými a potom teprv bylo možno zvon do věže vytáhnouti a tam umístiti.

Zvon vydával zvuky dojemné, které rozléhaly se daleko široko do okolí. Když rozezvučel se, zanášel vzduch jeho zvuky až do Těšína.

Na hradě těšínském sídlila tehdy kněžna, která oněmi zvuky dojemnými jata, umínila si, že získá Fryštátský zvon pro těšínský hrad. Fryštáčané nechtěli jí však zvon prodati. Teprv když slíbila, že zaplatí městu Fryštátu tolik tolarů, kolik by jich bylo potřeba, aby se mohla cesta z Fryštátu vydláždit tolary, prodali jí Fryštáčané zvon. Ale což to kněžně bylo platno! Jednou k večeru byl draze koupený zvon do Těšína na hrad přivežen a přes noc ocitl se zas na věži kostelní ve Fryštátě spůsobem nevysvětlitelným, zázračným.

Kněžna nechtějíc vzdorovati moci zázračné, ponechala zvon ve Fryštátě, ba darovala tomuto městu i tolary, které za zvon už byla zaplatila. Vymínila si jen, aby Fryštáčané na své věži okna v tu stranu k Těšínu dali zazdíti, aby vzduch nezanášel ku hradu těšínskému dojemné zvuky, které kněžnu naplňovaly pocity podivnými.