Přeskočit na obsah

Slezské pohádky a pověsti/Poklad na Kičerce

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Poklad na Kičerce
Autor: František Sláma
Zdroj: SLÁMA, František: Slezské pohádky a pověsti. Opava: Slezská Kronika, 1893. s. 29.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

Na Kičerce nad údolím Lomné poblíž hranic uherských vystupuje na vrchu příkrém skála. V pískovci podivné skály této nacházejí se místa, jakoby uměle vydloubané, že vypravuje se, jakoby v časech dávno minulých bývaly v těchto místech ku skále přikovány ruce zločinců. A když potom sproštěni byli okovů, vrháni byli s příkré skály do hlubokého údolí, do něhož živi nedoletěli. Tvrdé kameny na zhoubné cestě rozpoltily zajisté nešťastníkům hlavy.

Tato skála na Kičerce není lidská robota. Vystavěli ji na této hoře duchové.

Na tuto štíhlou a strmou skálu vylezl jednou odvážný a smělý člověk. Domníval se, že tam někde ve skulině nalezne poklad. A připlíživ se k jedné skulině, domníval se, že odtamtud zlato naň svítí. Sáhl tam rukou, ale v tom oslepl.

Zbaven zraku, nevěděl si rady, jak by s vysoké strmé skály slezl. Bál se vykročiti do předu, obávaje se, že jen jeden krok a může býti konec života jeho. Zůstal tam tedy seděti, nemoha z místa a hlad a žízeň trápily ho nad míru, když už tři dni a noci tam vyseděl. Odpřísáhnuv se potom Pánu Bohu, že už nikdy pokladu hledati nebude, nabyl zase zraku.