Slezské pohádky a pověsti/Dukáty v dýmkách

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Dukáty v dýmkách
Autor: František Sláma
Zdroj: SLÁMA, František: Slezské pohádky a pověsti. Opava: Slezská Kronika, 1893. s. 30.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

Jednou večer šli z Frýdku dva muraři (zedníci) domů do Dobré a byli by si rádi zakouřili. Nacpavše si dýmky, neměli hubky, aby si mohli zapáliti, neboť tehdy ještě sirek nebylo. To je mrzelo a nevrle schovali zas fajky (dýmky) do kabátu. Tu naráz zahlédli v poli ohníček. Letěli tam k ohništi, aby si zapálili; u ohniště našli stařenku, která do ohně foukala. Poprosili ji, aby jim dala uhlíček z ohniště, ale stařenka ani se neohlédla, jako by jich neslyšela. Sebrali tedy každý po uhlíčku, zapálili si a odešli zas na cestu; oheň jim však v dýmkách vyhasl. Mladší murař chtěl se k ohništi vrátit, ale starší zabručel, že nepůjde. Šli tedy domů kvapnějším krokem a jak se podivili, když si doma chtěli dýmky zapálit! V dýmce měl každý po dukátu. Nebyl to uhel, čím si večer v poli zapalovali, nýbrž dukáty. Letěli hned tam do pole, kde večer stařenu u ohniště byli našli, ale už tam nenašli ani nemluvné stařenky, ani ohniště, ani uhlů, ani dukátů.