Slezské pohádky a pověsti/O hradě Fürstenwaldě u Vrbna

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: O hradě Fürstenwaldě u Vrbna
Autor: František Sláma
Zdroj: SLÁMA, František: Slezské pohádky a pověsti. Opava: Slezská Kronika, 1893. s. 103–105.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Vrbno pod Pradědem

Po bitvě na Bílé Hoře byl Hanuš z Vrbna odsouzen k smrti i skonal rukou katovou (1621) s jinými šlechtici českými a statky jeho byly zabrány. Císař však povolil vdově po Hanuši aspoň doživotný byt na hradě zvaném Fürstenwalde u samého Vrbna.

Milosti této užívala vdova po Hanuši Anežka pouze deset let, skonavši roku 1631 a zanechavši jedenáctiletou dcerušku Helenu.

Blízká příbuzná Kunhuta ujala se osiřelé dívky hraběcí. Vychovávala ji na hradě Fürstenwaldu pečlivě. Helenka vykvetla v brzku v pannu krásnou.

I stalo se, že vojska švédská zaplavila země české. Silné oddělení švédské dobyvši a vypálivši Bruntál r. 1641, opevnilo se na pahorku u samého Vrbna. Obyvatelstvo tohoto mladého městečka, sestávající nazvíce z horníků, hlásilo se vždy ještě k učení protestantskému a žilo se Švédy přátelsky. Mladý švédský důstojník zahořel ku sličné Helence Vrbenské láskou. V hradě, v němž Helenka přebývala, byla však posádka císařská opatřená hojným střelivem. Avšak což posádka nepřátelská! Mladá srdce překonají všechny překážky.

Švédský důstojník navštěvoval často spanilou Helenku na hradě, oděn jsa v háv hornický. Helenka nepřijímala pak jen svého milence, v ňadrech jejích neozývaly se jen city lásky k němu, ale též nenávisti proti císařským, kteříž odpravili jejího otce a vzali jí statky rodinné. Láska poutala ji k Švédům a se Švédy chtěla pomstiti otce svého na císařských.

Slavíc po dvacáté svoje narozeniny, počastovala posádku císařskou dostatečně vínem. Veselé písně rozjařených vojínů ozývaly se po hradě, číše naplněné opojným vínem kolovaly po celý den v prostorách hradu. Pozvolna počaly však písně umlkati, vojínové zpití klesali pod stoly, až konečně rozhostil se po celém hradě spánek sladký.

Nyní byl čas. Helenka vyšla na věž a zavěsivši v okně louč, spěchala k tajné chodbě, z níž byl východ ze zámku. Brzo na to objevili se švédští žoldnéři na hradě, zajali posádku císařskou a obsadili hrad.

Císařské vojsko brzo na to spěchalo od Bruntálu, aby zahnalo Švédy z Vrbna a vyrvalo jim hrad. Švédové vytáhli z hradu proti císařským, ale byli poraženi. Císařští hnali se nyní na hrad, kde byla jen slabá švédská posádka. Z nenadání zatřásl dutý výbuch celým hradem. Země pohnula se a pevné mury hradební rozpadávaly se. Jakoby zhoubné blesky hromu byly zasáhly hrad tento! Zdi se bořily a spousty kamení padaly dolů. Hrad zřícen a nikdy už nevystavěn. V prachárně hradové totiž vzňal se oheň a pohřbil v zříceninách posádku švédskou a též sličnou Helenku.

Když pak obyvatelé vrbenští pozvolna navraceli se do svého města, bylo zde už vojsko císařské. Obyvatelstvo pak přistoupilo poznenáhla zas do lůna církve katolické, mnozí však nechtějíce zříci se vyznání svého, vystěhovali se, Helenka pak nyní jako „bílá paní“ v zříceninách bývalého hradu v době noční objevuje se, aby trpěla za hřích svůj. Zradivši hrad Švédům, nyní po smrti prý nositi musí v bílém hávu klíče.