Slezské pohádky a pověsti/O hradě Cvilíně

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: O hradě Cvilíně
Autor: František Sláma podle A. Petra „Burgen“
Zdroj: SLÁMA, František: Slezské pohádky a pověsti. Opava: Slezská Kronika, 1893. s. 93–96.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 100
Související články ve Wikipedii:
Úvalno, Šelemburk na Wikipedii

Severně od vesnice Úvalna na strmé skále spatříme ve zříceninách hrad Cvilín, nazývaný v nejstarších listinách Cevelín, později též Lobenstein a nyní Šelenburk.

Zvětralé, zpustlé jeho zdi jsou dávných věků pamětníci. Na hradě sídlívali loupežníci. Slyšme:

Kupec Jonáš z Krnova vystrojil dceři své svadbu s kupcem opavským. Šťastní novomanželé odjížděli po svadebním veselí v době noční k Opavě. Oddávajíce se luzným snům o budoucím blaženém životě, přepadeni byli na cestě nedaleko Krnova zlotřilou chasou loupežnickou. Loupežníci sápali se už na mladého manžela, aby vydal jim věno. On udatně a zoufale bránil se a skoliv tři loupežníky, vrhl se už na samého vůdce, ale ten přemohl ho a splatil mu za své soudruhy. Polomrtvý ženich i nevěsta potom vrženi do temných sklepů zpustlého tehdy již hradu Cvilína.

Hosté svadební v Krnově neměli ani zdání o osudu mladých manželů a hodovali dále po jejich odjezdu v hostinci krnovském. Víno rozehřálo jejich krev a bujná zábava proudila ve společnosti. Činili si posměšky z bázlivosti ženské, a statná dcera hostinského nechtěla více řeči takové poslouchati, které urážely ji hluboce. „Jste-li vy muži tak odvážní, kdo se mnou půjdete teď v noci na Šelenburk?“

Někteří z hostů dali se do smíchu, považujíce to za žert. Jiní znajíce odhodlanosť děvuchy, zalekli se její smělosti.

Vzala dýku do ruky a zvolala: „Tedy nikdo nechce se mnou? Bojíte se, vy hrdinové? — Nuže přinesu vám haluz jeřábkovou z přední hradby cvilínské, abyste netropili si posměchu z žen!“

Přiběhla ku hradu, ale počala, se třásti, dech se v ní tajil. Skulinou ze sklepení hradu docházel k ní světla kmit, nářek ženský a hned na to pak hlahol hlasův mužských.

„Dorazte ji bez dlouhých okolků!“ Ta slova dobře zaslechla a poznala též plačtivý hlas ženský. Její přítelkyně tam dole jest tedy v moci zlosynů. Pomoci jí nelze. Rychle tedy urvala dívka ze stromu u hradeb stojícího haluz a dala se na útěk. Na útěku pak zaslechla brzo na to hluk a dusot.

Zbojníci, kteří vyrušeni byli dole v hradním sklepení kamenem z hradeb spadlým, hnali se za ní. Dívka utekla se k poustevníkovi a unikla loupežné chase. Když pak venku rozhostil se klid, dala se na další cestu. Plížila se křovím po břehu Opavice. Najednou ale zavzněl zvuk píšťaly a zbojníci na povel vyřítili se z křoví. Vůdce loupežníků chtěl právě vyskočiti na svého koně. Dívka však ho předstihla. Vůdce loupežníků klesl k zemi, těžce od ní bodnut a srdnatá dívka vyskočivši na koně, spěchala ku Krnovu, kdež vyprávěla, co viděla…

Měšťanstvo i s lidem zbrojným vytáhlo proti peleši loupežnické. Brány hradní našli otevřené. Opatrně vtáhli do hradu, nevěřili jaksi těm zlosynům. Ale hrad jakoby vymřel. Po loupežnících nikde památky. Zmizeli z hradu. Krnovští našli v sklepení již jen mrtvoly mladých manželů.

Nejsme u konce. Za rok na to byla v Krnově jiná svadba a odhodlaná dcera hostinského létala jako pérko v kole tanečníků. A ve víru tom jakoby chtěl citům svým dáti vřelý výraz, mocně přivinul ji k sobě jeden z tanečníků, bezpochyby rytíř z družiny knížete krnovského. Zatočiv děvuchou, otevřenými dveřmi vyletěl s ní na chodbu, vynesl ji před hostinec, tam prudce vyšvihl se s ní na koně již osedlaného a kůň ubíhal, jakoby pokračoval v tanci, který nedokončili jeho pánové. Letí přes most a tu jaksi vánek studený z řeky popletl mu cestu. Kůň skočil do řeky, dívka vyplavala, ale tanečník její tam utonul.

Byl to onen vůdce loupežníkův, jejž před rokem byla poranila a jemuž unikla. Vstoupil pod jiným jménem do služby knížete krnovského, aby pomstil se dívce, která před rokem způsobem tak hrdinným a pro loupežníka hanlivým unikla, zanechavši mu v těle bolestnou památku.

Hrad Cvilín byl zbořen bezpochyby za války třicetileté. Ve zříceninách nalezeny schody, které vedly do sklepů, a pověsť vypráví, že podzemními chodbami byla tajná cesta do Krnova a jiná cesta opět přes Holasovice a Opavu do Hradce. Okna v hradě byla jen malá a v komnatách malované zdi. U vchodu do hradu stávala na západní straně vysoká silná věž.

Podle A. Petra „Burgen“.