Sichat Jicchak/Žalm 102

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Žalm 102
Autor: Saul Isaac Kaempf
Zdroj: http://olam.cz/literatura/kaempf.pdf
Vydáno: Praha 1903
Licence: PD old 70
Překlad: Moric Kraus
Licence překlad: PD old 70

קב תְּפִלָּה לְעָנִי כִי יַעֲטֹף וְלִפְנֵי יְיָ יִשְׁפֹּךְ שִׂיחוֹ׃

(Žalm 102.) תפלה Modlitba zuboženého, jenž sklíčen jest a před Hospodinem vylévá nářek svůj.

יְיָ שִׁמְעָה תְפִלָּתִי וְשַׁוְעָתִי אֵלֶיךָ תָבוֹא׃ אַל־תַּסְתֵּר פָּנֶיךָ מִמֶּנִּי בְּיוֹם צַר לִי הַטֵּה אֵלַי אׇזְנֶךָ בְּיוֹם אֶקְרָא מַהֵר עֲנֵנִי׃ כִּי כָלוּ בְעָשָׁן יָמָי וְעַצְמוֹתַי כְּמוֹ קֵד נִחָרוּ׃ הוּכָּה כָעֵשֶׂב וַיִּבַשׁ לִבִּי כִּי שָׁכַחְתִּי מֵאֲכֹל לַחְמִי׃ מִקּוֹל אַנְחָתִי דָּבְקָה עַצְמִי לִבְשָׂרִי׃ דָּמִיתִי לִקְאַת מִדְבָּר הָיִיתִי כְּכוֹס חֳרָבוֹת׃ שָׁקַדְתִּי וָאֶהְיֶה כְּצִפּוֹר בּוֹדֵד עַל גָּג׃ כׇּל־הַיּוֹם חֵרְפוּנִי אוֹיְבָי מְהוֹלָלַי בִּי נִשְׁבָּעוּ׃ כִּי אֵפֶר כַּלֶּחֶם אָכָלְתִּי וְשִׁקֻּוַי בִּבְכִי מָסָכְתִּי׃ מִפְּנֵי זַעַמְךָ וְקִצְפֶּךָ כִּי נְשָׂאתַנִי וַתַּשְׁלִיכֵנִי׃ יָמַי כְּצֵל נָטוּי וַאֲנִי כָּעֵשֶׂב אִיבָשׁ׃ וְאַתָּה יְיָ לְעוֹלָם תֵּשֵׁב וְזִכְרְךָ לְדֹר וָדֹר׃ אַתָּה תָקוּם תְּרַחֵם צִיּוֹן כִּי עֵת לְחֶנְנָהּ כִּי בָא מוֹעֵד׃ כִּי רָצוּ עֲבָדֶיךָ אֶת־אֲבָנֶיהָ וְאֶת־עֲפָרָהּ יְחֹנֵנוּ׃ וְיִירְאוּ גוֹיִם אֶת־שֵׁם יְיָ וְכׇל־מַלְכֵי הָאָרֶץ אֶת־כְּבוֹדֶךָ׃ כִּי בָנָה יְיָ צִיּוֹן נִרְאָה בִּכְבוֹדוֹ׃ פָּנָה אֶל תְּפִלַּת הָעַרְעָר וְלֹא בָזָה אֶת־תְּפִלָּתָם׃ תִּכָּתֶב זֹאת לְדוֹר אַחֲרוֹן וְעַם נִבְרָא יְהַלֶּל יָהּ׃ כִּי הִשְׁקִיף מִמְּרוֹם קׇדְשׁוֹ יְיָ מִשָּׁמַיִם אֶל־אֶרֶץ הִבִּיט׃ לִשְׁמֹעַ אֶנְקַת אָסִיר לְפַתֵּחַ בְּנֵי תְמוּתָה׃ לְסַפֵּר בְּצִיּוֹן שֵׁם יְיָ וּתְהִלָּתוֹ בִּירוּשָׁלָ‍ִם׃ בְּהִקָּבֵץ עַמִּים יַחְדָּו וּמַמְלָכוֹת לַעֲבֹד אֶת־יְיָ׃ עִנָּה בַדֶּרֶךְ כֹּחִי קִצַּר יָמָי׃ אֹמַר אֵלִי אַל־תַּעֲלֵנִי בַּחֲצִי יָמָי בְּדוֹר דּוֹרִים שְׁנוֹתֶיךָ׃ לְפָנִים הָאָרֶץ יָסַדְתָּ וּמַעֲשֵׂה יָדֶיךָ שָׁמָיִם׃ הֵמָּה יֹאבֵדוּ וְאַתָּה תַעֲמֹד וְכֻלָּם כַּבֶּגֶד יִבְלוּ כַּלְּבוּשׁ תַּחֲלִיפֵם וְיַחֲלֹפוּ׃ וְאַתָּה הוּא וּשְׁנוֹתֶיךָ לֹא יִתָּמּוּ׃ בְּנֵי עֲבָדֶיךָ יִשְׁכּוֹנוּ וְזַרְעָם לְפָנֶיךָ יִכּוֹן׃

יי Hospodine,slyš modlitbu mou, a volání mé k Tobě přijdiž! Neskrývej tváří Své přede mnou, v den soužení mého nakloň ke mně ucha Svého; v den když volám, rychle vy slyš mne! Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kostimé jako ohniště rozpáleny jsou.Uvadlé jako tráva, a vyschlé jest mé srdce, neboť zapomínám jísti chleba svého. Od hlasitého lkání mého přilnuly kosti mé k masu mému. Podobám se pelikánu na poušti, jsem jako sova na zříceninách. Bdím (v noci) a jsem jako vrabec osamělý na střeše. Celý den vysmívají se mi nepřátzelé moji; stíhatelé moji při mně přísahají. Neboť popel jako chléb jídám, — a k nápoji svému slzu přiměšuji — pro zlost Tvou a hněv Tvůj; nebo zdvihnuv mne pohodil Jsi mnou. Dnové moji jsou jako stín prodlouženýk, a já jako tráva usychám. Ty však, Hospodine, na věky trůníš, a památka Tvá jest od pokolení do pokolení. Ty povstaneš, smiluješ se nad Sionem; nebo čas jest učiniti milost jemu, nebo přišla chvíle určitá. Nebo libost mají služebníci Tvoji v kamení jeho, a prachu jeho litují. A báti se budou národové jména Hospodinova, a všickni králové země slávy Tvé, když zbuduje Hospodin Sion, zjeví se ve slávě Své, když popatří k modlitbě opuštěných a nepohrdá modlitbou jejich. Zapsáno to bude pro pokolení budoucí, a lid znovu stvořený chváliti bude Hospodina. Neboť shlédl s výsostiSvé svaté; Hospodin s nebe na zemi popatřil, aby slyšelvzdychání zajatého, by vyprostil syny smrti. Aby vypravovalina Sionu jméno Hospodinovo, a chválu Jeho v Jerusalémě, když shromáždí se národové vespolek a království, aby sloužili Hospodinu. — Ztrápil na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých. Pravím: Bože můj, nebeř mne u prostřed dnů mých; od pokolení do pokolení jsou léta Tvá. V pravěku zemi Jsi založil, a dílo rukou Tvých jsou nebesa. Onať pominou, Ty však potrváš: všecky věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. Ty pak jsi tentýž, a léta Tvá nikdy nekončí. Synové služebníků Tvých bydliti budou (v zemi zaslíbené), a símě jejich před Tebou potrvá. —