Sepsání války peloponnesské/24.

Sepsání války peloponnesské Thúkydidés
23.	24.	25.

Údaje o textu
Titulek:	24.
Autor:	Thúkydidés
Zdroj:	THUKYDIDES. Sepsání války peloponneské. Parubice: F. & V. Hoblík, 1885 Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jan Nepomuk František Desolda
Licence překlad:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Durrës, Illyrové, Korfu

Epidamnos^[1] jest město, ležící ku pravici plujícím do chobotu Iónského;^[2] sousední pak obyvatelé jemu jsou Taulantiové, barbarové kmene Illyrského. To město založili Kerkyřané, vůdcem pak osady byl Falaios, syn Eratokleidův, rodem Korinťan z rodu Herakleovců, byv dle starodávného způsobu z mateřského města povolán.^[3] Přidružili pak se k osadníkům i někteří z Korinťanův a jiní soukmenovci dorští. Postupem pak časů stalo se město Epidamnických velikým a lidnatým. Ale trpěvše po mnohá léta mnohými domácími bouřemi, byli prý válkou nějakou od sousedních barbarů potřeni a své veliké moci zbaveni. Konečně pak před touto válkou lid velmože vyhnal a ti potom navrátivše se s barbary, loupili měšťany i na zemi i na moři. Epidamničtí pak v městě pozůstalí, v nesnázi jsouce, vypravili posly do Kerkyry, jakožto města mateřského, prosíce, aby jich neopouštěli v záhubě jejich, ale aby je s vyhostěnci smířili a válku barbarův od nich odvrátili. Za to žádali, sedíce jako prosebníci v chrámě Hery; avšak Kerkyřané prosby jejich nevyslyšeli, bez pořízení je propustivše.

---

1. Epidamnos (nyní Durazzo) bylo založeno od Korinťanů r. 627. př. Kr.
2. Tím se rozumí celé moře jaderské, jakož vůbec u Herodota a Thukydida názvu „adriatického moře“ se nenalézá, nýbrž všude toliko „iónským“ se jmenuje.
3. Občané k založení nějaké osady vysláni jsouce, dostávali od mateřského města zbraň a zásobu na cestu i úpisy svých práv; vzali si též svého vůdce, posvátný oheň a kněží z domova; vysýlali pak každoročně posly s dary a obětmi do původní vlasti své. Za to pak měli právo odtud i v nebezpečí pomoci žádati, jak to Epidamničtí učinili. Proti původní vlasti válčiti považováno za hřích. (Viz Kvíčala Herod. I. pozn. 147.)