Přeskočit na obsah

Sepsání války peloponnesské/139.

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: 139.
Autor: Thúkydidés
Zdroj: THUKYDIDES. Sepsání války peloponneské. Parubice: F. & V. Hoblík, 1885
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Překlad: Jan Nepomuk František Desolda
Licence překlad: PD old 70

Lakedaimoňané tedy prvním vyslanectvím takové byli příkazy učinili a takovými jim na vzájem odpověděno bylo příčinou vyhoštění těch, kdo se byli porouhání bohů dopustili; později pak přijdouce přikazovali, aby Atheňané upustili od obléhání Potidaie i Aigině aby svésprávu navrátili, nejhlavněji pak a nejzřejměji prohlásili výminkou uvarování se války, aby se zrušilo usnesení proti Megařanům, v němž se těmto zakazuje užívati přístavů pod vládou Atheňanů jsoucích i tržišť attických. Atheňané pak nic toho neučinili, aniž usnesení proti Megařanům zrušili, viníce je, že posvátné a nijakými mezemi nerozdělené pole vzdělávají a že jejich uprchlé otroky přijímají. Když pak konečně poslední poslanci z Lakedaimona přišli: Hramfios a Melesipos a Agesandros, nic jiného nemluvili z toho, co prve obyčej měli, toliko toto: „Lakedaimoňané sice chtějí míru, ten pak může jenom tehdáž býti, jestliže vy Hellenům samosprávu obecnou navrátíte.“ Atheňané na to sněm učinivše, aby sami mezi sebou o tom rozmlouvali, usnesli se, aby o všem najednou se rozhodlo a odpovědělo. I vystoupili a mluvili mnozí a míněním svým na dvé se rozcházeli i že se má válčiti i že ono usnesení se nesmí býti překážkou míru, nýbrž že se má zrušiti. Mezi jinými pak vystoupiv Perikles, syn Xantipův, muž tehdejší doby mezi Atheňany první, velemocen v slovu i činu, povzbuzoval je takto: