Sebrané básně (Puchmajer)/Pes a vlk

Sebrané básně Antonín Jaroslav Puchmajer
Pán a pes	Pes a vlk	Liška bez oháňky

Údaje o textu
Titulek:	Pes a vlk
Autor:	Antonín Jaroslav Puchmajer
Krátký popis:	bajka
Zdroj:	Soubor:Puchmajer, Antonín Jaroslav - Sebrané básně.djvu Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha, 1881
Licence:	PD old 70
Index stran

Zchudlý vlk psa vyžralého zrána
Potkal lesem kdys, chlap jemnostpána.
Pěkný, tlustý břich mu dělal laskominy;
Neb již dávno žádné neměl skopoviny.
„Čímž ty,“ praví, „na tom světě žiješ?
Co pak jídáš, že tak valně tyješ?
Já, jenž více nežli ty mám moci,
Ve dne lovím, uzpejzám i v noci,
Zbíhaje vše, pole, lesy, houště,
Vsi i pouště,
„Za jedno jsem, jak mne vidíš tady,
Hubený a hrozné trpím hlady.“

„Chceli se ti,“ odpoví pes, „se mnou jíti,
Můžeš jako já se dobře míti.
Bys jen uměl rovně sloužit mému
pánu milostnému.

„Jakž to, prosím?“ — „Abys u vrat leže,
Pilně dnem i nocí bdě a střeže,
Strašil zloděje, a z chodců nikomu
Nedal do domu.

„Já jsem hotov! — nyní snáším sněhy, deště,
Vece vlk: a k tomu ostrý život ještě,

V lesích zimy, znoje,
S pastýři a se psy hrozné boje.
Toť i já tam trefím lenošiti.
Leckohos i časem přestrašiti.
Poďmež! v posteli i u stolu
V veselí žít budem pospolu.“ —
Tuť vrah jehňat si vzhůru skáče,
Radostí div hroznou nezapláče.

Když jdou spolu, šíji přeholenou trochu
Zhlídlne u psa vlk: „I což to, milý kmochu?“
„Nic to,“ odpoví, „co tu se přeholí,
Nic to není, nic to aspoň nebolí;
Znamení to stavu, v kterém žiji,
Tohoť ani za mák nezačiji,
Ale věrněji tím samým sloužím svému
pánu laskavému.“

Vlkovi to hrubě leze v hlavu.
„Jakou máš,“ dí, „sladkost v tom svém stavu?“
„Že rád kouši, přikovavše k pařezu,
Ve dne v boudě u vrat ležeti mi káží,
Abych v noci, propuštěn jsa z řetězu,
Běhal po dvoře a bedlivou byl stráží.
Tuť mám hody! — čehož mně tu třeba?
Nosejí mi chleba,
Čeleď, sám i Vašnosti
Házejí mi kosti v hojnosti.
Tak já každodenním pansky žije časem,
Nasytím se k tomu polívkou i masem.
Vše to bez starosti; do hotové misky
Strčím jen své pysky.“

„Dobře! — dřív mi ale musíš povědíti,
Svobodnoli tobě, když chceš, odejíti?“
„To ne! — utekl sem leckdys: však se za mnou dali,
Zas mne hnali zpět a k špalku přikovali.“
„Hoho!“ dí vlk, „přeji tvé tobě tloušťky,
Poběhnuť já radši v lesy zas a v poušťky.
Nemámliť své vůle míti.
Nechci králem býti.“