Sebrané básně (Puchmajer)/Hlemejžď a zajíc

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Hlemejžď a zajíc
Autor: Antonín Jaroslav Puchmajer
Krátký popis: bajka
Zdroj: Soubor:Puchmajer, Antonín Jaroslav - Sebrané básně.djvu
Národní knihovna České republiky
Vydáno: Praha, 1881
Licence: PD old 70
Index stran
Puchmajer, Antonín Jaroslav - Sebrané básně.djvu

Čiperný a svižný zajíc
Potkal šneka, cestou přibíhajíc.
Dobré zdraví!
Jak se máš, má skořepino? praví.
Ach, můj Bože! jakž ty přes tu hrudku
Bídně vlečeš tu svou malou budku.
Hleď, mne prudkost větrů ani koní
V běhu nedohoní:
Ty pak za hodinu, tak se bídě,
Sotva ulezeš tři pídě.
Holá! odpoví šnek: Pane čtvernohý!
Nemysli si, že jsem já tak ubohý.
Známť i já ti hodit sebou,
Ba i mohu běžet v závod s tebou.
Rozesmál se zajíc: Slovo s to, můj šneku!
Vida
V tom tam lese, u prvního břeku
Buď cíl našeho
Běhu věru směšněho.
Toto řek; i spěšně dav se v skoky,
Stanul v půl cestě, a poohlídna se a vida,
Sotvíčko že hlemejžď udělal tři kroky:
Nač mám, praví, běhy trmáceti?
Mohuť sobě trochu pohověti.

Než on doleze sem, tak se přiloudajíc,
Stokrát dřív se vyspí svižný zajíc.
V tom si k mezi trochu ještě popoklusne,
Sluchy přiklopí a usne.
Hlemejžď zatím, krok po kroku nesa,
Doplíží se lesa.
Probudí se zajíc,
Právě v čas; i vyskočiv a pospíchajíc
Darmo však se žene po šneku;
Neb ten, v půlcestě co nespal, radost maje,
Zajíci se vysmívaje:
Ej! kdož, mluví, prvnější z nás u břeku?