Ruské národní pohádky/Pohádka o Ježdíku

Ruské národní pohádky Alexandr Nikolajevič Afanasjev
Zlatá rybka	Pohádka o Ježdíku	O štice zubaté

Údaje o textu
Titulek:	Pohádka o Ježdíku
Autor:	trad., zapsal A. N. Afanasjev
Krátký popis:	ruská pohádka
Původní titulek:	Сказка о Ерше Ершовиче, сыне Щетинникове
Zdroj:	Soubor:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu, s. 8–9 Moravská zemská knihovna v Brně
Vydáno:	Brno, 1883
Licence:	PD traditional
Překlad:	František Vymazal
Licence překlad:	PD old 70
Související:	Ottův slovník naučný/Jerš Ščetinnikov
Index stran

Ježdisko neposedisko, ježdisko kazisvětisko sebral se na saňky se svými malinkými dítkami; šel do Kam řeky, z Kam řeky do Tros řeky, z Tros řeky do Kubenského jezera, z Kubenského jezera do Rostovského jezera a v tomto jezeře vyprosil si, aby směl zůstati jednu noc, z jedné noci dvě noci, ze dvou nocí dvě neděle, ze dvou neděl dva měsíce, ze dvou měsíců dvě léta a ze dvou let žil tam třicet let. Počal po všem jezeru choditi, drobné i hrubé ryby hubiti. Tehdy drobné i hrubé ryby sebraly se v jeden kruh i počaly sobě voliti soudce spravedlivého, rybu sumce s velikým vousem: Buď ty, povídají, naším sudím. Sumec poslal pro ježdíka, dobrého člověka, a praví: Ježdíku, dobrý člověče! Proč jsi naše jezero opanoval? Proto, povídá, opanoval jsem vaše jezero, že vaše jezero Rostovské hořelo zdola do vrchu, od Petrova dne do Eliášova dne, vyhořelo ono zdola do vrchu a spustlo. Nikdy, praví ryba sumec, naše jezero nehořelo! Máš-li na to svědky, moskevské listy, písemné listiny? Mám na to svědky i moskevské listy, písemné listiny: Cejn ryba při požáru byla, oči zapálila a má je posud červené. I posílá sumec ryba pro cejna rybu. Střelec bojec, karas kat, dvě hrsti drobných rybiček, tudíž chycených, volají cejna rybu: Cejne rybo! volá tebe ryba sum s velkým vousem před svoje veličenstvo. Cejn ryba, nedošedši ryby sumce, klaněla se. I praví jí sum: Buď zdráva, cejne rybo, vdovo čestná! Hořelo-li naše jezero Rostovské od Petrova dne do Eliášova dne? — Nikdy, praví cejn ryba, nehořelo naše jezero. — Praví sum ryba: slyšíš, ježdíku, dobrý člověče! Cejn ryba v oči tě obvinila. A cejn ryba přidala: Kdo ježdíka zná, ať ví, ten bez chleba obědvá. Ježdík si nezoufá, v Boha doufá: Mám, praví, na to svědky i moskovské listy, písemné listiny: okoun ryba při požáru byl, hlavně nosil a má podnes křídla červená. Střelec bojec, karas kat, dvě hrsti drobných rybiček, tudíž chycených, přicházejí a praví: Okoune rybo! volá tebe ryba sum s velkým vousem před svoje veličenstvo. I přichází okoun ryba. Praví k ní sum ryba: Pověz, okoune rybo, hořelo-li naše jezero Rostovské od Petrova dne do Eliášova dne? — Nikdy, praví, naše jezero nehořelo. Kdo ježdíka zná, at ví, ten bez chleba obědvá. — Ježdík nezoufá, v Boha doufá; praví sum rybě: Mám na to svědky i moskevské listy, písemné listiny: štika ryba, vdova čestná, při tom žádná marnotratnice, poví pravdu pravdivou. Ona při požáru byla, hlavně nosila a je podnes černá. Střelec bojec, karas kat, dvě hrsti drobných rybyček, tudíž chycených, přicházejí a praví: Štiko rybo! volá tě ryba sum s velikým vousem před svoje veličenstvo. — Buď zdráva, štiko rybo, vdovo čestná, při tom žádná marnotratnice! praví sumec; hořelo-li naše jezero Rostovské od Petrova dne do Eliášova dne? Štika ryba odpovídá: Nikdy nehořelo naše jezero Rostovské. Kdo ježdíka zná, ať ví, že vždycky bez chleba obědvá. Ježdík nezoufá, ale v Boha doufá: Mám, praví, na to svědky a moskovské listy, písemné listiny: Mník ryba byl při požáře, nosil hlavně a jest posud černý. Střelec bojec, karas kat, dvě hrsti drobných rybiček, tudíž chycených, přicházejí ke mníku rybě a praví: Mníku rybo! volá tebe ryba sum s velikým vousem před svoje veličenstvo. — Ach, bratři, tu máte hřivnu na práce a na chůze; já mám rty tlusté, břicho veliké, v městě jsem nebýval, před soudem nestával, mluviti neumím, klaněti se nemohu. Tu chytili ježdíka a posadili do vězení. Na ježdíkovy modlitby Bůh dal déšť a sychravice. Ježdík z vězení vyskočil; šel do Kubenského jezera, z Kubenského jezera do Tros řeky, z Tros řeky do Kam řeky. V Kam řece jdou štika a jesetr. Kam vás čert zanesl? praví jim ježdík. Uslyšeli rybáři ježdíkův hlas tenký i počali ježdíka loviti. Vylovili ježdíka, ježdisko neposedisko, ježdisko kazisvětisko. Přišel Broďka — hodil ježdíka do loďky, přišel Petruška — hodil ježdíka do koše: Navařím, praví, rybí polívky a sním. Taková byla smrt ježdíkova.