Ruské národní pohádky/Nikita Koželuh

Ruské národní pohádky Alexandr Nikolajevič Afanasjev
Sedm Semenů (Šimonů)	Nikita Koželuh	Dva Ivani vojenští synové

Údaje o textu
Titulek:	Nikita Koželuh
Autor:	Alexandr Nikolajevič Afanasjev
Zdroj:	Soubor:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu Dostupné online.
Vydáno:	Brno, 1883
Licence:	PD old 70
Překlad:	František Vymazal
Licence překlad:	PD old 70
Index stran

Okolo Kyjeva ukázal se drak: bral od lidu daně nemalé: od každého dvoru po krásné dívce; vezme dívku a sní ji. Přišla řada na carskou dceru, aby šla k tomu draku. Chopil drak carovnu a zatáhl ji k sobě do brlohu, ale nejedl. Byla krasavice, tak si ji vzal za ženu. Letí drak po své práci a carovnu zavalí břevny, aby neutekla. Ta carovna měla psíčka, přidal se k ní z domu. Napsala carovna psaníčko k tatínkovi s maminkou, přiváže psíčkovi na krk; ten běží kam třeba a přinese ještě odpověd. Jednou píše car s cařicí carovně: vyzvěď, kdo je silnější než drak. Carovna byla přívětivější k svému draku, jala se ho vyptávati, kdo je silnější než on. Ten dlouho nemluvil, ale jednou se prořekl, že bydlí v městě Kyjevě koželuh — ten že je silnější než on. Uslyševši to carovna, napsala tatínkovi: vyhledejte v městě Kyjevě Nikitu koželuha a pošlete ho, aby mne ze zajetí vysvobodil. Car dostav takovou zprávu vynašel Nikitu koželuha, a šel sám prosit ho, aby osvobodil zem jeho od lítého draka a osvobodil carovnu. Tehdy Nikita loužil kůže, držel v rukou dvanáct koží; jak uviděl, že k němu přišel car sám, zachvěl se strachem, ruce se mu zatřásly i roztrhl těch dvanáct koží. A nech car s cařicí koželuha sebe více prosili, nešel proti drakovi. Tu sebrali pět tisíc dětí máloletých, aby prosily koželuha, snad se jich slzami slituje. Přišly k Nikitě maličtí, prosili se slzami, aby šel proti drakovi. Zaslzel i sám Nikita koželuh, hledě na jejich slzy. Vzal tři sta pudů konopí, nasmolil smolou a tak se obmotal, aby ho drak nesnědl, a šel na něho. Přichází Nikita k brlohu dračímu, a drak se zavřel a nevychází k němu. Vyjdi raději na širé pole, sice ti brloh rozbourám! řekl koželuh a počal už dveře vylamovati. Drak vida, že bude zle, vyšel k němu na širé pole. Či dlouho či krátko, bil se s drakem Nikita koželuh a povalil draka. Tu počal drak prositi Nikitu: Nebij mne do smrti, Nikito koželuže! Nad nás dva není na světě silnějších; rozdělme celou zemi, celý svět na rovné díly: ty budeš žíti v jedné polovici a já v druhé. — Dobře, řekl koželuh, musíme položiti mezi. Nikita udělal pluh tři sta pudů těžký, zapřáhl do něho draka a počal od Kyjova mezi proorávati; Nikita vedl brázdu od Kyjeva do moře Kavstrijského. Nu, povídá drak, nyní jsme celou zemi rozdělili. — Zemi jsme rozdělili, promluvil Nikita, rozdělme moře, sice řekneš, že ti tvou vodu berou. Vyšel drak na prostřed moře, Nikita koželuh ho zabil a utopil v moři. Tato brázda je i nyní patrná, je zvýší ta brázda dvě sáhy. Okolo ní ořou a hrazdy se nedotýkají: a kdo neví, kde se tato brázda vzala, nazývá ji vlnou. Nikita koželuh vykonav svaté dílo nevzal za práci nic, šel opět kůže loužiti.

Zaps. v Mozlově tambovské gub.