Rukopis královédvorský/Beneš Hermanóv

Rukopis královédvorský Václav Hanka, Josef Kořínek
Oldřich i Boleslav	Beneš Hermanóv	Ludiše i Lubor

Údaje o textu
Titulek:	Beneš Hermanóv
Autor:	Pravděpodobně Václav Hanka; upravil a poznámkami doplnil Prof. J. Kořínek
Zdroj:	Rukopis královédvorský Online na Internet Archive
Vydáno:	In: Rukopis královédvorský. Nejprvnější ilustrované vydání. Praha, I. L. Kober 1873, s. 35 – 38.
Licence:	PD old 70
Ilustroval Josef Scheiwl (1833 - 1912)
page=1

     Aj ty slunce, aj, slunéčko!
ty li si žalostivo?
Čemu ty svietíš na ny,
na biedné ludi?
     Kdě jest kněz, kdě lud náš branný?
K Otě daleko zajel!
kto ny vrahóm vytrže,
sirá vlastice!
     Dlúhým tahem Němci tahú,
a sú Němci Sasíci,
ot Zhořelských dřevných hor
v naše krajiny.
      Dajte, nebožátka, dajte
střiebro, zlato, zbožice;
paky vám vyžehajú
dvory, chyžice!
      A vsěcko nám vyžehachu,
střiebro, zlato pobrachu,
hovědce otehnachu;
dále k Troskám jdú.
      Netužte, kmetie! netužte,
juž vám travička vstává,
tako dlúho stúpaná
cuziem kopytem.
      Víte věnce z polských květóv
svému vyprostiteliu!
Osenie sě zelená,
proměnie sě vsě.
      Ruče sě (vsie) proměníše.
Ajta! Beneš Hermanóv
tajno lud v hromadu zve
protiv Sasíkóm.
      Shlučechu sě kmetští ludé
v lesě pod Hrubú Skalú,
vsiak za oružie jme cep
protivo vrahóm.
      Beneš, Beneš v předu jede,
za niem ves lud drážlivý.
 „Pomstu, pomstu!“ – volá – „vsěm
Sasóm pleniúcím!“
      Ajta! hněvi uchvátichu
krutosťú obě straně,
vzbúřichu sě v útrobách
rozezlených muž.
      Rozohnichu zraky jejú
protiv sobě strašivo:
vstanú kyji nad kyje,
kopie nad kopie.
      Srazistě tu obě straně,
jakž by les v les sě valil;
jak blesk hroma po nebi,
tako blesk mečev.
      Vzezvuče skřek hrózonosný,
poplaši ves zvěř leský,
vsie nebeská letadla
až po třetí vrch.
      Rozléha sě po úvalěch
ot skalnatých (ote) hor
tu ráz kyjev, tu mečev
jak kot vetchých dřev.
      Tako stásta obě straně
protiv sobě bez hnutia
na zasazenú patú,
na pevnú lýtkú.
      Obráti sě Beneš vzhoru,
kynu mečem na pravo:
tamo se síla hrnu;
kynu na levo.
      I vlevo búři sě síla.
Ot zad na skalnatý lom,
i z loma vsě kamenie
na Němce vrhú.
      Ide pótka s chluma v rovňu;
i by Němcem upěti,
i by Němcem prnúti,
i pobitie jim!

Epický zpěv tento spočívá na události následující: Když byl král Přemysl Otakar I. zajel do říše, aby tam pomáhal Otovi IV. Bavorskému proti odpůrci jeho Filipovi Staufovci, vtrhli Němci Sasíci přes Zhořelské hory v české krajiny, pleníce je ohněm a mečem, až od Beneše syna Heřmanova v lese pod Hrubou Skalou na hlavu poraženi jsou r. 1203. Byliť oni Sasíci houfy Dětřicha markraběte Míšenského, který za to, že Otakar jeho sestru Adlétu zapudil, vpádem tímto na něm pomstíti se chtěl. Beneš, syn Heřmana Markvartice z Ralska, byl županem krajiny na hořejší Jizeře, kde od pradávna rod Markvarticův velikými statky vládl. (Palacký, Dějiny I. 2, 115.; Zap, Čes.-Mor. Kron. I. 726.)

Báseň, kterážto nedlouho po události opěvané vznikla, liší se formou svou od ostatních básní Ruk. Král. Sestává totiž ze strof o čtyrech verších, z nichžto prvý má 8, druhý a třetí 7 a čtvrtý 5 slabik.