Rozpomínky/Ženám doby naší

Rozpomínky Eliška Krásnohorská
Na prahu ráje	Ženám doby naší	Novoroční

Údaje o textu
Titulek:	Ženám doby naší
Autor:	Eliška Krásnohorská
Zdroj:	Eliška Krásnohorská. Rozpomínky:básně. Praha :Knihtiskárna F. Šimáček, 1896. s. 102-104. Online na Internet Archive
Vydáno:	1896
Licence:	PD old 70

Jak moře zvlněné jsou času reje;
rvou měkký břeh a bouřně do skalí
člun ženou beze střelky, bez naděje
v let opovážný vzhůru přes peřeje
a v hloubku střemhlav zas jej zavalí.
V té divé spoustě — kam se loďka řítí?
Ó, chraňme majáky, ať nepohasnou,
ať k jistým, věčně pravým cílům svítí,
a z bezdna v přístav cestu jeví jasnou!

Dost víří trosek v příboj rozpěněný;
ó, střežme kotvic k plavbě šťastnější!
Dost vichrů, ježto ryjí rozzuřeny
proud doby ke dnu; lijme my, ó, ženy,
v něj olej zas, jenž vlny zkonejší;
dost obětí jest jícnu vírů vzdáno!
Či zhltá vše jich řvoucí, dravý hlad?
Dost pobořeno, dosti ztroskotáno;
dál, v dílo lepší, — čas je budovat!

Dost pochybností, jimiž podemleta
jest půda žití, dráha myšlení!
My přede tváří zmítaného světa
tam spějme, kde jest pevná pravdy meta
a přesvědčenosť hajme v nadšení.
Dost krutosti, jež vše, co v cestě, kácí;
dost nenávisti mstící, sopečné!
My lásce smírné, než se vykrvácí,
zas vraťme staré právo odvěčné.

Dost sudby, jež má hlas jen ku prokletí!
ať o štít všedobra meč zláme se,
jenž záštím zrezavěl až k rukojeti!
Kdo nezná hříchy lidstva odpouštěti,
ten nespasí ho, ani nevznese.
Dost hořké vášně, ježto zemské nivy
by obestřela troskami a hroby;
my chraňme světu mír a krásy divy
a kolébkou jej čiňme lepší doby.

Dost věšteb, cizím chladem promrazených,
jež vlastní hroudu, krb i otčinu
chtí popřít nám a mít svět vyděděných,
a v miliony sobců nespřízněných
v ráz rozbít velkou lidskou rodinu.

Dost toho víru, závrati té děsné!
Kam věk se řítí, kam jej štvou ty zmatky?
Blíž, srdce žen! ať na vás v letu klesne,
ať zadrží jej v pádu náruč matky.