Rozloučení presidenta dr. Beneše s občanstvem

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Rozloučení presidenta dr. Beneše s občanstvem
Autor: Edvard Beneš
Zdroj: Národní listy, roč. 78, č. 274, str. 2
Vydáno: 06.10.1938
Licence: PD old 70
Související: Dopis odstupujícího presidenta předsedovi vlády gen. Syrovému

Odstoupivší president republiky dr. E. Beneš učinil včera o 19. hodině tento projev:

Vážení spoluobčané!

Poslal jsem právě panu předsedovi vlády dopis, jímž se vzdávám svého presidentského úřadu. A obracím se na vás, abych se s vámi jako president rozloučil, abych se rozloučil se svými politickými spolupracovníky, s našimi skvělými vojáky, s legionáři a se všemi těmi, s nimiž jsem jako president se stýkal a spolupracoval.

Učinil jsem své rozhodnutí po poradě s kruhy politickými, s kruhy ústavními a s řadou činitelů ostatních svobodně a ze svého osobního přesvědčení. Měl jsem v úmyslu, učinit to hned po rozhodnutí mnichovském. Odložil jsem to, abych napřed zajistil pevnější a trvalejší vládu. A věřím, že to je v dnešních okolnostech krok správný.

Nemám v úmyslu analysovat celou situaci politickou, která mne k tomuto rozhodnutí přivedla. Chci jen krátce zdůraznit, že celý systém evropské rovnováhy, vybudovaný po válce, se od několika let stále zeslaboval a ve třech posledních letech podstatně změnil. Změnil se v neprospěch náš a našich přátel. Československá republika se ve shodě se svými přáteli dlouhá léta poctivě snažila systém ten podpořit a ponenáhlu měnit jej vývojově, ježto to bylo jejím zájmem.

Události šly od posledních tří let s nečekanou rychlostí. Vypjali jsme všecky své síly ve chvíli, kdy tento vývoj dostal u nás výraz bojů národnostních, pokusili jsme se upřímně se dorozumět také s národnostmi druhými, šli jsme na krajní mez možných koncesí. Vlivy zahraniční a celý evropský vývoj však způsobil, že se věci ty vyhranily v těžký konflikt mezinárodní, v němž jsme měli chránit vojensky své hranice.

Učinili jsme to všichni s energií, oddaností a sebeobětováním tak velikým, že má sotva příkladu a že je respektován každým, přítelem i odpůrcem. Bylo patrno, že by z toho vznikla evropská a světová katastrofa. Víte, že za těchto okolností sešly se čtyři velmoci, dohodly se mezi sebou o obětech, jež od nás žádaly ve prospěch světového míru, a že jsme byli nuceni je přijmouti.

Nechci věci ty dnes ani podrobně rozebírati, ani kritisovati. Nečekejte také ode mne jediného slova rekriminace na žádnou stranu. Všecko to bude jednou soudit historie a rozhodne spravedlivě. Řeknu jen to, co cítíme bolestně všichni: Oběti, jež od nás byly tak důrazně žádány, jsou neúměrné a nejsou spravedlivé. Národ toho nikdy nezapomene, i když to nese s důstojností, klidem a sebevědomím, jež budí obdiv všeobecný. Je v tom vidět sílu národa a mravní velikost jeho synů a dcer.

Nový vývoj a nová evropská spolupráce.

Hájil jsem v této době podle své povinnosti se vší oddaností zájmy našeho státu a národa a naši dosavadní posici v Evropě. Mýlí se ti, kdož neviděli správně sta a sta našich snah a pokusů o zachování míru a o vytvoření spolupráce mírové, o vytvoření dobrého sousedství, kdož neviděli naši opravdu dobrou vůli, skutečně se dorozumět se všemi kolem nás. Síly, které byly proti tomu všemu, byly však silnější. Myslím, že za těchto okolností je dobře, aby nový vývoj a nová evropská spolupráce nebyla rušena se strany naší tím, že by se mělo zdáti že její význačný representant by mohl státi svou osobní posicí v cestě tomuto vývoji. Byv zvolen na dnešní své místo v době podstatné jiné, musím uvážit, zdali za změněných poměrů bych na místě tom měl zůstat. Jsa přesvědčeným demokratem, myslím, že činím správně, když odcházím. Zůstaneme ovšem dále demokraty, budeme dále spolupracovat se svými dosavadními přáteli, ale přesto je nutno, otevřít cestu k tomu, aby náš stát a náš národ se mohl klidně a nerušené v novém prostředí vyvíjet a novým poměrům přizpůsobovat. Znamená to nezříkat se přátel starých a získávat kolem sebe přátele nové. Klidně, věcně, loyálně ke všem, jak já sám jsem si toho vždycky přál.

Náš stát měl zvláštní národnostní strukturu. Nyní se poměry dosti změní. Řada příčin rozporů s našimi sousedy zmizí. Budeme míti stát národní, stát Čechů a Slováků, jak na to v jistém smyslu vývoj národnostního principu ukazuje. Bude v tom veliká síla našeho státu a všeho československého lidu. Bude mu to dávat velikou novou činorodost a silnou mravní základnu, jaké dosud neměl. Naše národní kultura se prohloubí a zesílí. Jsme pořád dosti silní a dosti početní. Dívejme se tudíž s nadějí ve svou budoucnost národní. Češi a Slováci svým původem, svojí celou výchovou po generace, jsou všecko spíše nežli národ lidí katastrofálních. Jsme národ typicky střízlivý a jako jsme nezpychli ve štěstí, neztratíme hlavu ani ve svém neštěstí. Heroism práce a sebeodříkání, pro který nám nyní nastala chvíle, není o nic menší a méně důstojný, nežli hrdinství na poli válečném.

Koruna stromu naší vlasti je osekána, ale kořeny národa tkví pevně v jeho zemi. Sestupme ke kořenům, soustřeďme všechnu svou starou rodovou sílu do nich, jako jsme to ve svých dějinách učinili již tolikráte; a koruna opět po čase vyrazí novými ratolestmi. Mějme na paměti, že to, co nám po všech obětech zůstává jako jádro naší vlasti, jako ono dědictví, jež musíme zachovat budoucím generacím, je stále ještě statek věčné hodnoty; že i nyní zůstáváme státem nikoliv z nejmenších, národem s kulturou, jež se rovná kultuře větších národů světa, a kulturu mnohých z nich i převyšuje. To vše nás zavazuje, abychom drželi toto nejvlastnější dědictví v klidné a pevné ruce.

Klid, svornost, jednota, oddanost.

Milí spoluobčané, přátelé! Nakonec se obracím na vás všecky s vřelou, upřímnou, ze srdce jdoucí výzvou: Vlast Čechů a Slováků je opravdu v nebezpečí a byla by v nebezpečí větším, kdybychom v této chvíli nestáli všichni navzájem při sobě, ve svornosti, v jednotě a v plné mravní síle sobě navzájem oddaných lidí. Je nutno především se dohodnouti se Slováky. I oni jsou v nebezpečí. Dnes nezáleží na té, či oné koncesi. Musíme navzájem si všude, kde je třeba, povolit!

Dále se obracím na všecky ostatní kruhy obyvatelstva, rolníky, dělníky, střední vrstvy i inteligenci: zachovejte klid a svornost, jednotu a oddanost i vzájemnou lásku k sobě, neboť — jak Masaryk říkával — vlast, stát a národ to jste vy všichni navzájem, stojící na své rodné půdě. Odložte na čas všecky své spory a denní malé zájmy a spojte všecko úsilí k jedinému cíli: k společné práci pro vlast a stát.

Naši skvělé armádě děkuji zvlášť vřele. Věnoval jsem jí všecky okamžiky své presidentské činnosti, jsem s ní a nikdy jí nezapomenu. Věřím v její další zdárný vývoj a v její budoucnost.

Končím výrazem opravdového přesvědčení, výrazem své hluboké víry ve věčnou sílu a pevnost našeho národa, v jeho energii, houževnatost, vytrvalost a hlavně v jeho víru v ideály lidskosti, v ideály svobody, práva a spravedlnosti, za něž tolikráte bojoval, za něž tolikrát trpěl a s nimiž vždycky znovu zvítězil. I já jsem pro ně bojoval. A zůstanu jim věren. Neopouštím také loď v bouři. Věřím naopak, že v této chvíli je taková oběť politicky nutná, i když neznamená, že bych zapomněl svou povinnost pracovat jako občan a vlastenec dál.

Přeji vám všem, přeji republice, přeji národu, aby se dočkal brzy lepších dnů, aby žil, vzrůstal a vzkvétal znovu jako krásná ratolest lidského rodu a jako jeden z ušlechtilých, krásných národů evropských.

Buďte všichni zdrávi!