Robinson Krusoe/Kapitola patnáctá

Robinson Krusoe Jaroslav Tvrdý
Kapitola čtrnáctá	Kapitola patnáctá	Kapitola šestnáctá

Údaje o textu
Titulek:	Kapitola patnáctá
Podtitulek:	Postavení Robinsonovo se lepší
Autor:	Jaroslav Tvrdý podle Daniela Defoea
Zdroj:	TVRDÝ, Jaroslav. Robinson Krusoe. Praha : Alois Hynek, okolo 1900. s. 76–79. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 100
Související:	Robinson Crusoe

Časně z rána příštího dne počal Robinson se svým druhem pracovati tak pilně, že do večera byly vory hotovy. Svázali řady prken a nabyli tak snadno plavidla bezpečného, asi dvacet stop širokého a též tak dlouhého. Z opatrnosti zrobili vory na samém břehu, by je snadno dostali na vodu.

Asi za půl hodiny byli na lodi, z čehož měl Robinson velikou radost. Ale největší touha jeho nebyla splněna. Nenalezl na lodi ni človíčka živého.

Nezbývalo mu nic jiného, leč zachrániti náklad, pokud to bylo možno. O tom, zdali má k tomu právo, věci, které na lodi se nalézaly, vzíti s sebou, nemohlo býti pochybnosti.

Robinson si přál, by loď nebyla příliš poškozena, by na ní mohl podniknouti plavbu k pevnině, ač uznával, že to nebezpečno, bez plavců a s velikou lodí se pustiti na moře. Objel tedy loď kolem a poznal, že nelze pomysliti na to, dostati ji zase na vodu.

Bouře vehnala loď mezi dvě skály, kde uvázla tak, že se nemohla sem ani tam hnouti. Nezbývalo nic jiného, nežli ji ponechati v tom stavu, pokud by ji nerozbily vlny mořské.

Robinson tedy vystoupil na loď, by nahlédl, co všecko se na ní nalézá.

Pátek následoval ho ostýchavě, vzpomínaje na nehodu, která ho na lodi potkala, i polekal se nemálo, když uzřel opět ono zvíře rohaté. Ale nebylo tak čilé, jako ponejprv, nýbrž vysíleno hladem leželo na palubě. Robinson to pochopil ihned, a hledal nějakou potravu pro kozu, která ji také hltavě požírala. Pátek zatím obdivoval se podivné postavě zvířete neznámého.

Robinson potom prohledal loď, prohlížeje kajutu jednu po druhé; všude nalezl množství věcí, které měly proň nesmírnou cenu.

Bylyť tu veliké zásoby sucharů, rýže, mouky, žita, vína, prachu střelného, kulí a broků, byla tu děla, pušky, pistole, šavle; dále sekery, pilky, dláta, nebozezy, hoblíky, hřebíky, nože, nůžky, jehly, hrnce, mísy, talíře, lžíce a různé jiné kuchyňské nářadí; také bedny s prádlem a šatstvem, punčochy, střevíce a jiné rozličné, Robinsonovi potřebné věci.

Pátek na to vše hleděl s ustrnutím, nevěda, k čemu to jest, avšak Robinson pociťoval radost nevýslovnou. Plakal až radostí.

Chtěl se konečně podívati také do spodní části lodi, avšak to nebylo možno pro vodu, která velkou dírou byla do lodi vnikla.

Uvažoval, co má nejdříve odvézti, zdálo se mu brzo to, brzo ono potřebnějším. Odhodlal se konečně vzíti s sebou bednu prachu střelného a broků, pušky, pistole a šavle, úplné dva obleky, dva tucty košil, dvě sekery, dvě pilky, dva hoblíky, několik prutů železa, kladiva i jiné nástroje, knihy, papír, pera, inkoust, náčiní k rozdělání ohně, bednu se sucharem, něco plátna plachetního a kozu.

Neměl jí potřebí sice, ale nechtěl, aby snad na lodi bídně zahynula. Za to si nevšímal věcí, které v Evropě mají největší cenu, totiž bedny se zlatem.

Poněvadž měl ještě času dosti, než by nastal příliv, jehož ku plavbě použíti hodlal, umínil si jednou zase stolovati po způsobu evropském. Snesl uzené maso, slanečky, suchary, máslo a sýr i víno, načež usedl s Pátkem ke stolu.

Zvláště pochutnal si na chlebě, po kterém tak dlouho toužil.

Pátek nevěděl arci, ani k čemu slouží nůž a vidlička, i musil mu to Robinson teprvé ukázati. Vína požíti nechtěl, poněvadž příliš dráždilo chuť jeho, neboť byl zvyklý, píti vodu. Za to mu chutnaly suchary výborně.

Když nastal příliv, odrazili od lodi a přeplavili se ku břehu, kde skládali věci přivezené. Pátek byl zvědavým, k čemu slouží všecky ty věci.

Robinson nejprve oblekl se do šatů evropských, tak že ho Pátek ani nemohl poznati. Na to dal Pátkovi šaty plavecké i poučil ho, jak má každou část obléci.

Nešlo to tak rychle; ubohý divoch brzo to, brzo ono chopil a oblékal převráceně. Trvalo to hodnou chvíli, než byl řádně oblečen. Měl z toho velikou radost, jižto skákáním dal na jevo. Poznal zejmena, že šat ten bude ho výborně chrániti před komáry. Střevíce pak se mu nelíbily a považoval je za zbytečné.

Rovněž divil se nemálo, když mu Robinson ukazoval, jak se užívá různého nářadí; nejprvé pokusili se zrobiti pro svůj vor stožár, by na něm mohli připevniti plachtu a tak plavení se na voru snadnějším si učiniti.

Robinson potom vyslal Pátka domů, by podojil lamy. Nepřítomnosti Pátkovy použil Robinson, by vystřelil několikráte z pušky, a když pak se vrátil Pátek, ukázal mu ptáka, jenž právě unášel chycenou rybu, řka: „Dej pozor, jak sletí.“

Sotva to dořekl, vystřelil a pták sřítil se s povětří.

Úžas Pátkův nelze vylíčiti; jako by sám byl střelen, klesl na zem, pak se vztýčil na kolena i vztahoval ruce proti Robinsonovi, jako by chtěl prositi; mluviti nemohl. Robinson nyní litoval, že Pátka tak polekal a překvapil, nevysvětliv mu dříve účinky střelné zbraně, pročež neotálel napraviti tu chybu. Nabil pušku, i dal ji Pátkovi do ruky s vyzváním, by vystřelil.

Ale poplašený divoch bál se příliš té zbraně a prosil pána, by to učinil sám. Robinson tedy určil si jakýsi cíl na sto kroků a vystřelil. Málem byl by Pátek zase klesl na zem, jak se ulekl rány, jakož i jejího účinku. Robinson mu vysvětlil, jak prospěšnou jim bude tato zbraň naproti divochům.

Pátek nabyl tím, co viděl na lodi, zvláštního pojmu o práci, vědomostech a též umění Evropanů, k nimž pociťoval veliké úcty, zejména pak vůči pánovi svému, k němuž choval se nyní ještě poníženěji.

Avšak zatím nastávala noc, jež učinila konec dnu tak bohatému na rozličné příhody.