Robinson Krusoe/Kapitola čtvrtá

Robinson Krusoe Jaroslav Tvrdý
Kapitola třetí	Kapitola čtvrtá	Kapitola pátá

Údaje o textu
Titulek:	Kapitola čtvrtá
Podtitulek:	Robinson zedníkem a hospodářem
Autor:	Jaroslav Tvrdý podle Daniela Defoea
Zdroj:	TVRDÝ, Jaroslav. Robinson Krusoe. Praha : Alois Hynek, okolo 1900. s. 31–34. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 100
Související:	Robinson Crusoe

Druhého dne vstal Robinson záhy z rána i chystal se na lov. Do brašny vložil pečené zemáky, notný kus želvy, již zabalil v listy kokosové; potom zastrčil za pás sekeru, otočil provaz kolem těla, chopil stínítko a vydal se na cestu. Poněvadž bylo příliš časně, umínil si, učiniti okliku, by poznal některé jiné části ostrova svého. Mezi množstvím ptáků, jižto se hemžili po stromech, uzřel mnohé papoušky barev překrásných. Jak rád byl by měl jednoho, by ho zkrotil, ochočil a měl společníka.

Ale staří byli velmi chytří a nedali se chytit, hnízda pak s mladými nepostřehl nikde. Musil tedy odložiti vyplnění toho přání na jinou dobu.

Za to pak nalezl na této cestě něco, čeho měl více potřebí nežli papouška. Když totiž vystoupil na kopec nedaleko moře i rozhlížel se odtud po slujích okolních, uzřel tam něco, což vzbuzovalo jeho zvědavost. Slezl dolů, a k největší radosti své poznal, že to sůl. Nahrazoval si sůl posud vodou mořskou, avšak ta měla trpkou, nepříjemnou příchuť. Opravdová sůl byla proň vzácným nálezem. Naplnil si jí obě kapsy svého kabátu a vesel ubíral se k místu, kde doufal nalézti a lapnouti lamu nějakou. Když tam přibyl, nebylo tam ještě žádného zvířete toho, pročež usedl pod strom, by se posilnil a občerstvil pečení a zemáky. Ó, jak mu oboje nyní chutnalo tím lépe, že mohl je posoliti!

Když pojedl, uzřel z daleka blížící se lamy. Rychle se připravil, a drže v ruce osidlo, čekal, až některé zvíře se k němu přiblíží. Po několika marných pokusech podařilo se mu lapnouti starou lamu, matku to dvou mláďat. Spatřil s potěšením, že mláďata následují matku, a že se ho pranic nebojí. Hladil mláďata, jež důvěrně mu lízala ruku.

Robinson měl velikou radost, že se vyplnilo vroucí jeho přání. Táhl lapené zvíře, jež se zdráhalo, mocí za sebou, obě mláďata pak následovala. Nejkratší cesta byla mu nyní nejmilejší, a po té dostal se šťastně domů.

Poněvadž nemohl zvířata dopraviti do svého dvorku, umínil si, prozatím vedle zbudovati chlév a tam chovati lamu s mláďaty tak dlouho, pokud by neučinil náležitého opatření.

Zvíře urputné přivázal zatím ke stromu i jal se hned budovati stáj. Sekerou svou posekal několik mladých stromků, jež zasadil hustě vedle sebe tak, že tvořily zeď. Lama stará zatím unavena ulehla, mláďata pak tulila se k ní, ssajíce mléko mateřské.

To byl utěšený pohled pro Robinsona. Desetkráte se zastavil, by si prohlížel milá zvířátka, i byl blažen, že má nyní kolem sebe živé tvory. Nepovažoval se již za tak osamělého, jako dříve, i pracoval vesele na chlévě, až byl hotov.

Zavedl tam lamu s mláďaty a zatarasil vchod větvemi.

Slovy nelze vylíčiti, jakou radost při tom Robinson pociťoval. Nejen, že měl společníky, očekával též výhody z té okolnosti. Z vlny těch zvířat mohl si časem třeba urobiti oděv nějaký; mléko jejich mohl požívati, po případě vyráběti z něho máslo a sýr.

Jak by se to vše dalo provésti, nevěděl posud, avšak nabyl již tolik zkušenosti, že nemá zoufati nad svou schopností, jen když je chuť ku práci a pilnost. Jedno ještě mu chybělo k úplnému štěstí. Přál si, by žil se svými zvířaty uprostřed jedněch zdí, by je měl stále kolem sebe, ona pak mu tím spíše přivykla. Neunavné jeho pilnosti podařilo se dílo to za několik neděl, a Robinson měl radost, že má kolem sebe též společníky.

Kdykoli přišel domů, skákala mu zvířata vstříc, čenichala, zdali jim nepřináší něčeho, a lízala mu vděčně ruku, když jim podal čerstvou trávu, nebo větvičky.

Později odstavil mláďata, i dojil starou ráno i večer. Za nádoby na mléko použil skořepin kokosových, za větší pak skořepin želvy. Mléko pak požíval buď sladké, nebo je nechal zkysati, a tím získal příjemné pokrmy a zároveň změnu. Poněvadž kokosový strom poskytoval Robinsonovi tak mnohých výhod, vsadil několik ořechů, a s radostí pozoroval, že záhy vyrážejí.

Lamy v krátkém čase zkrotly jako psíkové a chodili za ním; on pak jim nakládal menší břemena.

Zatím stvrdly cihly tak, že bylo možno upotřebiti jich k stavbě. Vyhledal zemi jílovitou, jež mu nahradila vápno, i pustil se do stavby.

Při tom urobil si též některé potřebné nástroje, jako jest lžíce zednická i j. Potom naložil na lamy cihly v koších, a dopravil je tak k místu.

Dávno již toužil po tom, by uměl plésti koše, což se mu podařilo teprve po mnohých pokusech. Ty pak po dvou svázal a naložil na zvířata.

Pak se dal do práce zednické, jež se mu dařila výtečně. Zbudoval jednu stranu kuchyně, i položil základ k druhé, když se přihodilo něco netušeného, což přerušilo jeho úmysly.