Riegrův Slovník naučný/Hobbes

Riegrův Slovník naučný
Hobbema	Hobbes	Hobhouse

Údaje o textu
Titulek:	Hobbes
Autor:	František Bolemír Květ
Zdroj:	Slovník naučný. Třetí díl. Praha: I. L. Kober, 1865. S. 821. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Thomas Hobbes
Heslo ve Wikipedii: Thomas Hobbes

Hobbes Tomáš, angl. filosof, nar. 5. dubna r. 1588 v Malmesbury. Vzdělav se v rodišti svém studiemi klasickými odebral se již r. 1603 na universitu do Oxfordu. Skončiv běh akademický převzal vychování mladého hraběte z Devonshire, s nímžto po Francouzsku a Italii cesty konal. Vychovav jej doprovázel pak bohatého Cliftona do Francouz, kde se s Gassendim a Galileim seznámil. R. 1637 navrátil se za domácí války do Anglicka. Přidav se ku straně Karla I. musil r. 1640 do Paříže utéci. Učil tu prince z Walesu, potomního krále Karla II. mathematice a vešel s Descartesem v přátelství, ježto naň blahodějně působilo. Však zjednav sobě náhledy svými o poměru státu k církvi mnoho nepřátel, musil Francouzsko opustiti (1652). Od té doby žil v domě hraběte z Devonshire. Zasvětil všecken svůj život skoumání vědeckému. † 4. pros. r. 1679. H. vyvinul náhledy Bakonovy vědecky v soustavu materialistickou. Filosofie je mu poznání účinků z jich příčin, jakož i poznání možných příčin z poznaných účinků, vytěžené pravým rozumováním (raisonnement) Jejím předmětem je každé těleso t. j. vše, co se rodí, složené je a se rozpadá. Rozvrhuje se na nauku o tělesech přirozených (philosophia naturalis) čili filosofii theoretickou (A) a nauku o občanstvě (tělo občanské) čili filosofii praktickou (B.). - A) H-ovo stanovisko je hrubě materialistické. Všecko poznání béře původ svůj ze smyslů. Tělesa pohybujíce se strhují i mozek v pohyb, jenžto se čitím jeví. Myšlení samé není nic jiného, nežli pouhé počítání (computatio). Pravda a nepravda podmíněny jsou toliko spojením slov (výměry). Jenom konečné poznati můžeme, Boha poznati nám nelze. Obsah náboženství není předmětem filosofie než zákonodárství. - B) Jeho filosofie praktická došla většího povšimnutí. Zakládá se též na pouhém empirismu. Její úloha je státu trvanlivou správu pojistiti a právo státu mu získati (politika). H. vychází od pojmu právního, jejžto z přirozeného stavu lidí odvozuje. Každý člověk tíhne k libému a střeže se nelibého. Vše, čím kdo k tomu přispívá, aby sebe sama zachoval a bolestí se uchoval, je pravé. Každý, maje právo sebe sama zachovati a brániti, má i právo na všecko. Tím povstává bellum omnium contra omnes, hrozíc všem právě tím, čeho se vystříhati právo mají. Proto káže rozum (sebemilenství) aneb přirozený zákon mír. Míru však dojíti lze toliko smlouvami a podrobením se vůli osoby jedinké buďto fysické buďto moralné (concilium), čímž společnost občanská (societas civilis seu civitas) povstává. V ní teprv nabývá vnější právo platnosti. Absolutná vláda je nejlepší. Zákon přirozený, mír přikazující, je spolu i zákon mravní (lex moralis). Vůle lidská není svobodna. Vůle je toliko nutná příčina samovolných činů. Je určita vnějšími předměty, jinak by sama sebou počíti musela (determinismus). H. potkal se doma s odporem tuhým. Proti jeho determinismu povstal biskup John Bramhall (Defense de la vraie liberté contre toute necissité), jemužto H. rázně odpověděl (Quaestiones de libertate, necessitate et casu contra doctorem Bramhallum, 1656). Richard Cumberland a Rob. Scharrock snažili se jeho theorii státoprávní a mravovědu vyvrátiti. Více povšimnutí došla jeho filosofie u Němců, u nichž hlavní přívrženci H-ovi jsou Lamb. Velthuysen, J. Chr. Becman, Sam. Pufendorf a Rettwig. Feuerbach rázně vystoupil proti jeho nauce o vládě absolutné ve spise Antihobbes (1798). H-ovy spisy: Elementa philosophica de cive (Par. 1642, Amst. 1677); Human nature or the fundament elements of policy (Lond. 1650); De corpore politico or the elements of law moral and political (Lond. 1659); Leviathan or of the matter, form and authority of governement (Lond. 1651,lat. v (Amst. 1668, něm. v Halle 1794); Elementorum philosopiae sectio prima de corpore (Amst. 1668, angl. v Lond. 1655); Sectio secunda de homine (Amst. 1668, angl. v Lond. 1658). Veškeré jeho spisy vyšly v Amst. 1668 (Opera omnia) ve 2 svazcích, pak v Lond. 1750 (The moral and political works), něm. v Halle 1793 Kt.