Riegrův Slovník naučný/Apium

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Apium
Autor: Emanuel Purkyně
Zdroj: Slovník naučný. Praha : I. L. Kober, 1860–1874, 1890, str. 270
Moravská zemská knihovna v Brně
Licence: PD old 70

Apium (Hoffm.), celer, rod rostl. z přir. řádu okoličnatých (Umbelliferae), podřadí Ammineae. Liší se od jiných hl. masitým kořenem, okolíky z úžlabíček vycházejícími téměř sedavými, bez pokrývek a pokryveček, květy zelenavými, plody okrouhlými dvojuzlými. Nacházejí se nejvíce v Kordilerech jiho-amer., jeden druh ale roste i v Evropě na břehu mořském a pěstuje se u nás pro jedlý kořen v zahradách; je to A. graveolens, celer. Tento má listy zpeřenosečené; jedna odrůda (A. dulce (Mill.), celeřík, Stengelsellerie) má listy dlouhonožké, 5laloké, kořen slabý; druhá (A. rapaceum (Mill.), sprostý celer, Knollensellerie) krátkonožké na zemi rozložené, s úkrojky 5sečnými a kořen silný. První odrůda má kořen větevnatý a lodyhu velmi tlustou, masitou; sází se do dobře hnojených jam, a když rostliny dospěly do výše 12—14″, listy se sváží a rostliny na 4—5″ zasypou, to pak se každé 3 neděle opakuje, až celá rostlina na 18″ zasypána. Lodyhy tudíž blednou, velmi tlustnou a šťavnatějí; rostliny na semeno nezasypají se, a třeba jest je bedlivě před mrazem chrániti. Tato odrůda hl. v Anglii se pěstuje, kde z lodyh vybledlých salát připravují. Druhá odrůda hl. u nás se pěstuje pro kořen tlustý, masitý, nerozvětvený. Musí se jako první časně v březnu síti do pařeniště a pod okny držeti, pokud teplé počasí nenastane; pak se vysází do dobře hnojených záhonův a často zalévá. Když kořen dorostl do velikosti jablka, obnaží se hořejší polovice jeho a vedlejších kořínkův se zprostí a pak se zase zemí přikryje. Na podzim se vybírá a pro potřebu kuchyňskou ve sklepě chová. Divoké A. graveolens je prý jedovaté, pěstované je docela neškodné. ěj.