Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila/XXXVI

Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila Josef Jireček
XXXV	XXXVI	XXXVII

Údaje o textu
Titulek:	XXXVI.
Podtitulek:	Dobyti Prahy na Polanech.
Autor:	neznámý, tzv. Dalimil, k vydání upravil Josef Jireček
Zdroj:	Archive.org Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha, Matice česká 1877. s. 62 - 63.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Jaromír (kníže), Oldřich (kníže)

Ke kněziu sě věrní sebrachu,
tajně sě přěd Prahu brachu.
S pastuchú sě tak smłuvichu,
dobrý dar jemu sliúbichu,
by jim Prahu chtěł zraditi.
Sliúbi jim to učiniti.
Káza jim na Strahově státi
a své trúby dočakati.
Že na tom miestě strážiu jmiechu,
proto tomu lesu Strahov vzděchu.
Zajutra, chtě pastucha stádo vyhnati,
je sě na vrátného vołati.
Kázav sobě most spustiti,
je sě náramně trúbiti.
Čechové na Prahu vzběhú,
Polené ote všěho s hradu sběhú.
Čechové prostřěd hradu stojiechu.
Máło jich bieše, proto za Polany nejdiechu.
Polené sě neozřiechu,
druzí nazi s stráně sě plaziechu.
Pastucha na ně sám vołáše,
Polanóm sě za nimi sto ořóv zdáše.
Ołdřich z země Mezku vypudi,
Kochan ke kněziu sě s Vršovici na słužbu připudi,
a sě ve všem věren čině,
knězě Jaromira proti jemu vině.
Tolik Kochan na bratřiu soči,
až i káza kněz bratru vyłúpiti oči.
Jaromir bratru povědě:
„Jáz to, báťo, dobřě vědě,
o svém's toho umě neučinił;
neb's mne proti sobě ničímž nevinił.
Však's ty mě jměł za věrného,
Kochana za nevěrného.
Sukně košilě bližše nebývá,
nemúdrý pro daleké blížieho zbývá.
Vršovici sě nesłupi,
kdež móžeš, tu je tupi.“
Kochana tato řěč dojide.
Vzem oščěp, pod chyšiu jide,
je sě knězě Jaromira střieci.
Když sěde na potřěbnej věci,
hanebně prokła nevinného,
knězě Jaromira cného.