Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila/XLVII

Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila Josef Jireček
XLVI	XLVII	XLVIII

Údaje o textu
Titulek:	XLVII.
Podtitulek:	Čechové u Mediolána.
Autor:	neznámý, tzv. Dalimil, k vydání upravil Josef Jireček
Zdroj:	Archive.org Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha, Matice česká 1877. s. 81 - 83.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Vratislav II., Milán

Spytihněv s světa snide,
bratr jeho Vratisłav na kněžský stolec vznide.
Léta ot narozenie syna božieho
po tisiúciu po čtyřech dcát čtvrtého,
toho léta taký hład vznide,
že pro-ň tretina liuda snide.
Tehdy ciesař Jindřich Třetí v Římě bieše,
jeho ciesařová k němu jdieše.
Když skrzě Mediolán jedieše,
mediolanská obec ju zabiti chtieše.
Múdřější toho učiniti nedachu,
však jejie koniu ocas uřězachu.
Proto sě Mediolánu ciesař połoži,
to na svej mysli ułoži,
že ot města nechce otjeti,
donidž j'ho nebude jmieti.
Ciesař káza kněziu českému u sebe býti.
I jechu sě u městě i u vojscě młuviti,
že ciesařovi jedú liudie na pomoc,
jichž každý jmá pěti mužóv moc,
a ti sú tak velmi liútí, ež ti jedie jiné liudi.
Kací sú to liudie, každý vsudi!
Když to Čechy vzvěděchu,
že ty pověsti o nich jdiechu,
když sě k městu přiblížichu,
tu łesť oni učinichu.
Na rožny vzěchu těsto jako děti,
to jim do sebe dachu viděti,
že to łakomě jediechu.
By Čechové děti jedli, Vłaši mniechu.
Pověsť o nich veliká jdieše,
město sě jich velmi bojieše,
řkúc: „Hubená jesť ta máti,
kteráž s svým dietětem liudí těchto smie doždáti.“
Čechové, jakž k městu přijidú,
mociú tu řěku přěbřidú;
neb Odolen z Chyš nalezł jim był brod,
a tiem sě vzmohł ten rod.
Čechy krabošky sobě učinichu,
pod nimi vałem města dobychu.
Neb když Čechové po řebří na zeď leziechu,
by črtie lezli, Vłaši mniechu.
Oni se zdi vši běžiechu,
utkati jich nesmějiechu.
Čechové, chtiece ciesařové hanby pomstiti,
učinichu skutek, o němž mě hanba młuviti.
Tu sě fíkóv z prstóv jechu činiti:
podáš-li ho Vłachu, chce-ť sě o to zabiti.
Neb ktož chtěł v tom městě živ býti,
en musił kobyle vytrhnúti fík ústy z říti.
Čechové v městě prví biechu,
z města najlepšie klénoty vzěchu.
Ješče stojí na hradě u svatého Víta noha sviecnova,
pravie, by była Šalomúnova.
Tu sú byli Mediolaněné z Jeruzalema vzěli,
když sú byli s Titem a s Vespezianem na Židy jeli.
Móžeš tu nohu, ač chceš, přěd ołtářem ohledati.
To věz, že nynějšie dieło nemóž sě jiej vrovnati.
Poděbrazští prví lézti směli,
co pro to sú ot knězě řebřiu na ščítě přijeli.